S postupujícím jarem, stoupajícími teplotami a delšími večery přichází období víkendových výletů. Při vhodné konstelaci hvězd a zdravotního stavu se snažím vytáhnout děti alespoň na jeden celodenní výlet mimo město. Začínáme zlehka, oblíbenou trasou z Roztok u Prahy, přes Tiché údolí do Únětic.
 |
| Vila Malá Sakura
|
Vilovou čtvrtí napříč stavebními styly
Nejideálnější start je v Roztokách u nádraží, z Prahy je to 10 minut vlakem a trasa začíná prakticky hned u stanice. Roztocká část cesty vede nejstarší vilovou čtvrtí v okolí Prahy, tuto část ocení hlavně milovníci historie a architektury – střídají se tu alpské a klasicistní styly, vily s lázeňskými či secesními prvky, eklektické stavby nebo překrásná vila s názvem Malá Sakura, která byla přestavěna pro japanologa Joe Hlouchu a nese výrazné prvky japonské architektury – projmuté střechy, dřevění draci…
 |
| Alpský styl |
Chráněná oblast Tiché údolí
Za bývalou výletní restaurací Maxmiliánkou začíná
chráněné území Roztocký háj – Tiché údolí a po modré turistické značce vede naučná stezka až do Únětic. Po cestě podél Únětického potoka potkáte i
několik starých mlýnů – Spálený, Tůmův (dnes už jen trosky v trávě) a Trojanův. Právě tady se natáčel známý seriál s duem Horníček – Sovák Dva písaři. Trasa po zpevněné kamenité cestě vede částečně listnatým lesem, druhá polovina úvozem – z jedné strany skály s teplomilnými keři, z druhé potok a lesní porost. Celá trasa je doplněná tabulemi s informacemi o
místní historii, fauně i flóře.
 |
| Únětický potok v Roztokách |
 |
| Infotabule jsou umístěny podél celé trasy |
 |
| Únětický potok na jaře |
 |
| Únětický potok na jaře |
 |
| Vivobarefoot v akci:-) |
 |
| Lesní porosty jsou dominantně listnaté |
 |
| Čas na zábavu… |
Vzhůru na vyhlídku
Na konci cesty u Únětického rybníka doporučuji udělat ještě dvě krátké odbočky. První je výstup na Alšovu vyhlídku, který zvládnou i mladší děti. Za prudké stoupání lesem a přes skalnatý vrchol je výhled do okolí Suchdola a Únětic velkou odměnou. Druhá zastávka je u překrásného významného stromu s romantickým jménem Vrba zapomenutá. Jde o cca 120 let starou vrbu bílou, která je jedním z největších jedinců svého druhu.
 |
| Finální úsek na Alšovu vyhlídku |
 |
| Alšova vyhlídka |
 |
| Vrba zapomenutá |
Když na koláče, tak k Lasíkům!
A od Vrby zapomenuté je to už jen co by kamenem dohodil podél rybníka do restaurace U Lasíků. Návštěva místního pohostinství je povinností, lepší sladké a slané koláče nikde nenajdete! Celé místo má neuvěřitelnou atmosféru – dvůr hospodářského stavení je naplněný stolky a židlemi „co dům dal“, pro děti je to tu hotový ráj. Spousta věcí k prozkoumání, koutů k objevení, těch chutí a vůní…
Trasa není vůbec náročná, lze ji absolvovat i s kočárkem, odrážedlem nebo na kole v celé její délce. S malými pěšími dětmi je potřeba si na těch
5 km vyšetřit alespoň 2,5 hodiny času. Aby bylo dostatek času na házení kamínků do vody, měření hloubky potoka a vymetení každé louže. Kdo si u Únětic vyšlápne i na Alšovu vyhlídku, připočte si ještě půlhodinku navíc. O oblibě téhle trasy svědčí i její návštěvnost, o víkendech zde bývá rušno a U Lasíků se tvoří dlouhé fronty až ven.V Úněticích už stačí nasednout na příměstský autobus a za necelou půlhodinku už vystupujete na Dejvické. Nám celý tenhle výlet od holešovického nádraží do Dejvic zabral krásných 6 hodin včetně cest, svačiny a občerstvení U Lasíků.
 |
| U Lasíků |
A co nás čeká dál? Do konce dubna nejsme o víkendech v Praze, ale pak snad konečně Bubovické vodopády a barokní areál Skalka v Mníšku pod Brdy.
Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...
