Nejsem fanda jakýchkoliv předsevzetích a už vůbec ne těch novoročních. Zastávám názor, že když chci něco změnit, mám to udělat hned a nečekat až… až… až… až se stane cokoliv. Nebo otočím v kalendáři na příslušné datum? Klást si nereálné cíle (budu víc cvičit, chodit dřív spát, lépe jíst…) a po pár týdnech přemítat nad zklamáním, že to zase letos nevyšlo? Ne, děkuji. Nicméně jeden malý/velký úkol jsem si před necelým rokem na jaře dala – přečíst měsíčně alespoň jednu knihu a zapsat si jí do diáře. Po druhém roce na mateřské jsem totiž s hrůzou zjistila, že jsem za celý rok přečetla pouze jednu!!! knihu. Já, která měla jednu knížku na týden i o zkouškovém, v knihovně a v knihkupectví jsem byla jako doma… Knihy kupuji pořád (hlavně ty dětské), čtu každý večer (dětem), ale na sebe jsem jaksi zapomněla. Vzchopila jsem se, jedna kniha pro dospělé je přeci minimum, to zvládnu. A zatím mi to vychází. V únoru dokonce i dvojitě…
Vesaliovo tajemství – Jordi Llobregat
Mysteriozní detektivní román španělského autora odehrávající se v Barceloně 19. století, v němž trojice hrdinů vyšetřuje sérii děsivých vražd.
„Barcelona, jaro 1888. Město žije přípravami na Světovou výstavu. Radostnou atmosféru však kazí strach, neboť v posledních týdnech bylo nalezeno několik bestiálně zavražděných dívek. Jejich zohavená těla připomínají lidem prastaré prokletí, jež visí nad městem. Záhadného vraha se snaží odhalit novinář Bernat Fleixa, který touží napsat skvělou reportáž. Do pátrání se zapojí i mladý vědec Daniel Amat, jenž po sedmi letech přijíždí z Oxfordu na otcův pohřeb, a student medicíny Pau Gilbert. Jejich úkol není jednoduchý, neboť vrah rafinovaně utíká, a navíc každý z trojice cosi tají. Hlavní stopou, která je má k pachateli dovést, je slavný Vesaliův anatomický rukopis, který by mohl změnit dějiny vědy a lidského pokroku, Po knize však touží i vrah, který chce za každou cenu odhalit po staletí skrývané tajemství.“ Zdroj
Velmi čtivá detektivka, která není až tak morbidní, jak by se mohlo zdát z anotace nebo obalu knihy. Na konci obsahuje „aha“ moment, kdy pachatel je vlastně někdo úplně jiný, než jsem si zhruba od poloviny knihy myslela. Bavilo mě to balancování na hraně fikce, mystéria a reality, vykreslení barcelonské spodiny té doby a uvěřitelnost všech třech hlavních postav. Sice to není kniha, ke které bych se chtěla každý rok vracet (už kvůli tomu překvapivému konci), ale stojí za přečtení, především fanouškům historických detektivek.
LLOBREGAT, Jordi. Vesaliovo tajemství. Přeložil Lada HAZAIOVÁ. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-542-0.
Hodnocení: 3/5
Spoušť – Sára Vybíralová
„Deset pokusů o katastrofu. Co je v případě člověka kritické množství? Deset postav žije své zdánlivě obyčejné životy, a přece je každá infikována různě silnou dávkou neuróz a nenaplněných tužeb. Pokoušejí se žít samy za sebe, ale jako by to nestačilo, ostatní jim to komplikují, jak se úporně znaží o totéž. Po dosažení kritického množství se však spouští nevratné procesy… A v tu chvíli je buď konec, nebo začátek, buď se umírá, nebo se konečně začíná žít. Anebo někde za okny dojde k velkému třesku, kdy už ani vesmír neví, co dál. Taková spoušť!“ Zdroj
K přečtení tohoto povídkového souboru mě nalákala především Cena Jiřího Ortena, autorka ji dostala za tuto publikaci loni. A mé očekávání bylo mnohonásobně předčeno. Povídkové knihy popravdě nevyhledávám, mám pocit, že v momentě, kdy se začtu do děje, povídka končí a začíná něco úplně odlišného. U Spouště mi to ale paradoxně vůbec nevadilo, po každé povídce jsem se s chutí začetla do té další. Přehlídka „divných“ lidí v „divném“ světě, lehkost autorčina psaní, melancholie, deprese, hledání sebe sama a přímost kompozice mě nenechala knihu odložit. Negativně mohu hodnotit pouze jednu povídku, která mi absolutně nesedla a až příliš šovinistickou obálku knihy 🙂
