Když byly děti menší, na „velké“ výlety jsem si s nimi moc netroufala. Pohodlí Prahy, možnost rychlého odchodu domů nebo do přistaveného auta bylo příliš lákavé. Ale teď jsou ve věku, kdy je rodinné výlety ještě baví, nemusím řešit, jestli se mi do batohu vejdou plíny na celý den, zda mimino zvládne delší cestu autobusem, kojit se bude za pochodu nebo v klidu. Miminkovská specifika mám za sebou, tak si můžu s dětmi dovolit náročnější celo- i vícedenní výlety (tedy ne že by to v kombinaci mimino a batole nešlo, ale to není nic pro moji trpělivost).

Další výletový  mezník byl prohlídka hradu. Protože není nic nudnějšího než zřícenina na kopci a hromada nezábavných historických dat okolo. A do toho jeden exemplář dítěte, který nejčastěji používá věty „já mám strašnej hlad“ a „budou tam nějaký auta?“. Jenže to bychom nesměli jet na Lipnici nad Sázavou. 

Mít prarodiče dětí mimo Prahu je někdy velká výhoda, kromě volného pohybu dětí na zahradě je azyl v srdci Českomoravské Vysočiny báječný výchozí bod pro výlety v okolí. Tentokrát jsem tu s dětmi úplně sama, počasí přeje, takže plánuji návštívit na nedaleký hrad Lipnice.

Po 30-ti minutách v autobuse vystupujeme všichni tři na náměstí na Lipnici nad Sázavou. Hrad je otevřen vždy v 10:00, 11:00 a od 13:00 do podvečera. Vzhledem k tomu, že prohlídku v 11:00 už nestíháme, projdeme si jen okolí hradu a míříme na časný oběd do podhradí. U České koruny je haškovská restaurace zaměřená na lokální a čerstvé suroviny. Žádné těstoviny nebo pizza, ale tradiční česká kuchyně, navíc většina surovin (maso, zelenina, ovoce…) pochází z okolí Lipnice. Děti si dávaly naprostou letní klasiku – bezinkovou limonádu, byla vynikající a nepřeslazená. A jako bonus restauraci a přilehlý penzion provozují vnuk a pravnuk Jaroslava Haška. 

Velkou výhodou hradu jsou volné prohlídky. Za vstupné 90 Kč/dospělý (děti do 6 let zdarma, nad 6 let 60 Kč) nám byl k dipozici celý hrad včetně vnitřních prostor. Hrad se postupně celkově rekonstruuje, velká část je již přístupná, včetně ochozů a sklepů. Všude je dostatek informačních tabulí, dospěláci si užijí historické informace a děti se můžou věnovat nerušenému průzkumu. Bez popohánění průvodce a s možností zůstat libovolně dlouhou dobu na jednom místě. Celá prohlídka by podle informačního letáku měla trvat cca 60 minut, nám to zabralo přes 2 hodiny, na některá místa jsme se opakovaně vraceli a hlavně se děti nemohly nabažit vyhlídek do okolí. 

Hrad byl založen ve 14. století na skalnaté vyvýšenině mezi dvěma kopci a hlídal kupecké stezky a stříbrné doly v okolí. V husitském období zde byli vysvěcení vůbec první husitští kněží. Během třicetileté války hrad a městečko pod ním začínají upadat a už nikdy nedosáhnou původní slávy. V roce 1869 Lipnici a většinu městečka schvátil katastrofální požár, zřícenina byla až do roku 1913 opuštěná. Od té doby střídavě probíhá obnova hradu. 

Prohlídku jsme začali u Velké věže, která byla v roce 1646 poškozena a v roce 1916 se napůl zřítila. V přízemí je obnovená zbrojnice, v prvním patře se nachází archeologická expozice a o jedno patro výš se dá vyjít na vyhlídkou terasu.

Přes nádvoří se prochází do Trčkovského paláce – zříceniny pozdně gotického paláce, kde byly mohutné hodovní síně, kuchyně a v přízemí zásobní sklepy. 

Za Trčkovským palácem se nacházejí schody nahoru na ochoz kaple. Ten je součástí původní komunikační chodby a dřív spojoval reprezentační a obytnou část hradu. Je z něj vidět na vrch Melechov i na barokní lipnickou zvonici, která se nachází na místě původní obranné věže. 

Po ochozu se přechází kolem kaple až k Thurnovskému paláci, který byl hlavní obytnou částí hradu. Od roku 2006 je obnoven a zpřístupněn. Nachází se v něm expozice archeologických nálezů, především původních zdobených kachlů. 

Na nádvoří je kaple – historicky i architektonicky nejcennější část hradu, vysvěceni zde byli první husitští kněží v českých zemích. Gotická kaple pochází z první poloviny 14. století, v 17. století byla barokně přestavěna. 

Na nádvoří se nachází vstup do sklepení Thurnovského paláce, původně tu byla rytířská hodovní síň, která byla později přestavěna na zásobní sklepy a vězení s mučírnou. V podzemí věže Samson je třicet metrů hluboká zásobnice na dešťovou vodu a nad ní zachovaný starý dřevěný rumpál. 

Největší dětská atrakce je opět na nádvoří – střelba z kuše na malou atrapu rytíře. Kromě mých dětí na hradě jiné děti nebyly, vyhnuli jsme se frontám a zbytečnému handrkování, kdo bude zrovna na řadě. 

A závěrem? Děti nadšené, spokojené a unavené 🙂

O prázdninách si uděláme ještě jeden výlet na Lipnici, ale tentokrát na okruh kolem zatopených lomů, ve kterých jsou vytesané skalní reliéfy Radomíra Dvořáka (Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy, Zlaté oči).