Kazuo Ishiguro – Nokturna
Pětice volně propojených příběhů, odehrávajících se v Benátkách, Londýně, západoanglickém Herefordshire a Beverly Hills, nám ukazuje zvláštní postavy ve chvílích náhlého prozření či formativní životní krize. Autorův styl je přitom – jak je ostatně pro Ishigura typické – elegantní, zábavný a jemně nostalgický. (Zdroj)
Asi netřeba zdůrazňovat, že Kazuo Ishiguro je láska na první přečtení na PAN spisovatel. I když sítě teď plní jeho aktuální Klára a slunce, občas je fajn připomenout si i staří knihy.
Po několika naprosto rozdílných prózách z ranku sci-fi, historie, Japonska i Británie, přišel Ishiguro opět s něčím úplně jiným – povídkovou sbírkou. Všech pět povídek spojuje jednotné téma a to právě „nokturno“, hudební forma inspirovaná nocí. Hudba, láska k hudbě a noc v nich hraje prim, stejně jako osudová setkání mezi náhodnými kolemjdoucími. Hrdinové povídek jsou často hudebníci, milovníci vážné hudby i jazzu, kteří přicházejí o iluze o svých idolech i o sobě samém. Ač věří v obrat k lepšímu, hudbu staví na piedestal, toužený úspěch se přes veškerou snahu se nedostavuje.
Rozhřešení čtenář nedostane, na úzkém prostoru Ishiguro představuje jen ostře ohraničený časový úsek, jednu noc či několik dní a to bohatě stačí.
Hodnocení: 4/5
ISHIGURO, Kazuo. Nokturna: pět příběhů o hudbě a soumraku. Přeložil Ladislav NAGY. Praha: Plus, 2010. ISBN 9978-80-259-0018-5.
Sally Rooney – Normální lidi
Světový bestseller, jehož se prodalo přes milion výtisků, román jednohlasně oceňovaný literárními kritiky i zástupy čtenářů, dílo v nejužší nominaci na prestižní Booker Prize, vítěz nespočetných anket o knihu roku – to vše je román Normální lidi od irské autorky Sally Rooneyové.
Jeho hlavní hrdinové Marianne a Connell vyrůstají na malém městě, ale tím jejich podobnost končí: na střední škole patří Connell ke hvězdám a Marianne je outsider. Když se spolu jednou dají do řeči, změní to jejich život. O rok později už oba studují na vysoké škole v Dublinu. Z Marianny se mezitím stala královna večírků, zatímco nejistý Connell jen velmi těžko nachází své místo ve společnosti. Ačkoliv se oba pohybují v rozdílných kruzích, přitahují se k sobě jako dva magnety. Marianne čím dál víc propadá sebedestrukci a Connell hledá svůj smysl života jinde, oba jsou však konfrontování tím, jak daleko dokáží zajít, aby druhého zachránili. (Zdroj)
Ach ta Sally Rooney, mluvčí současné generace!
Normal people jsem si v jednom měsíci naservírovala jak v knižní, tak i v seriálové podobě (Netflix) a obě po sobě zanechaly silné dojmy.
Jaké to je, když jsi středoškolák na malém městě outsider a na vysoké škole ve velkém městě za hvězdu? A jaké je to přesně naopak? Když začneš jako středoškolská hvězda, ale na vysoké škole nemůžeš zapadnout? První roli si vyzkouší Marianne, velmi inteligentní, uštěpačná a ironická dívka z bohaté, ale toxické rodiny, která mezi spolužáky na vysoké škole konečně zakusí pocit přijetí. Její spolužák Connell prochází opačným vývojem, nejprve obdivovaný a obletovaný citlivý mladý muž nedokáže na nové škole zapadnout, cítí se osamělý a nepochopený. Jejich vzájemný přátelský i milostný vztah je neustále podrobován zkouškám, sebedestrukcí jednoho, depresemi druhého. Jsou pro sebe kotvou, záchranným kruhem i závažím.
Sally Rooney v neuvěřitelně čtivém textu zkoumá dynamiku vztahu dvou citlivých a velmi inteligentních lidí současné generace, pro které konsent ve vztahu, vzájemný respekt a otevřenost jsou absolutní samozřejmostí. V knize a dokonce i v seriálu se podařilo nastolit křehkou atmosféru a až snovou náladu.
Hodnocení: 5/5
ROONEY, Sally. Normální lidi. Přeložil Radka ŠMAHELOVÁ. Praha: Argo, 2020. ISBN 978-80-257-3313-4.
Akwaeke Emezi – Mazel
Ve městě Lucille už žádné nestvůry nežijí, alespoň tak to zdejší děti, včetně Džemy a jejího nejlepšího kamaráda Spásy, odmalička slýchají. Jenže co když si dospělí pouze odmítají připustit pravdu? Přesně tuhle otázku si Džemy musí položit, když jednoho dne z mámina obrazu vytáhne Mazla — napůl chlupatého, napůl opeřeného tvora s krvavými rohy a děsivými drápy. Mazel si ji vybral, aby mu pomohla ulovit nestvůru, a zdá se, že tahle konkrétní nestvůra si za místo svého nestvůření zvolila Spásův dům. Džemy tak musí nejen zachránit svého nejlepšího kamaráda, ale také odhalit pravdu a spolu s ní i odpověď na otázku: Jak ochránit svět před nestvůrami, když všichni slepě trvají na tom, že žádné neexistují? Máte dost odvahy se podívat? (Zdroj)
Hosťácký Mazel bylo velmi milé, ale lehce nedotažené překvapení. Fiktivní město Lucille, které si prošlo svoji krvavou očistou v době, kdy se zde vyskytovaly „nestvůry“ a „andělé“, je idylické, liberální a otevřené místo. Nestvůry, které stály za veškerým zlem mezi lidmi, už slouží jen jako varování pro budoucí generaci zastoupenou Džemy a jejím kamarádem Spásou.
Jenže Džemy jednoho dne vytáhne z maminčina obrazu Mazla – stvůru s drápy a peřím, která má za úkol najít a zničit nestvůru, která se vyskytuje v rodině Džemina nejlepšího kamaráda Spásy. Skvělé téma o vnímání viny a trestu z pohledu mladistvích zcela přirozeně doplňuje LGBT+ linku s transgender dívkou, která nepůsobí nikterak provplánově nebo šroubovaně. V kombinaci s prvky magického realismu si Mazel říká o vystřelení vzhůru na žebříčku YA literatury. Bohužel na 180 stranách převládá forma nad obsahem. Jak dobře se Akwaeke Emezi povedlo vykreslit atmosféru místa bez násilí i v náznacích cestu, kterou muselo město projít, samotný děj se utápí v množství metafor a náznaků.
Nicméně pokud toužíte po něčem jiném, než je klasická beletrie a zároveň akcentující LGBT+ témata, Mazla nebo Zřídlo z pera nebinární/ho autorky/ra stojí za doporučení.
Hodnocení: 3/5
EMEZI, Akwaeke. Mazel. Přeložil Tereza MARKOVÁ VLÁŠKOVÁ. Brno: Host, 2021. ISBN 978-80-275-0797-9.
