Moje čtecí tempo se stoupajícími teplotami postupně klesá a lepší už to nejspíš nebude 🙂 Tenhle měsíc pro vás mám jen dva knižní tipy, oba ale stojí za přečtení!
George R. R. Martin – Hostina pro vrány (Píseň ledu a ohně #4)
Západozemí ochromila válka. Ze silného a sebevědomého království zůstaly jen trosky a z mocných rodů jsou nyní pouhé frakce, které bojují o přežití. Železný trůn sice stále láká další a další kandidáty, ale síla na jeho získání jim schází. Podobná situace musí nutně vylákat z děr mrchožrouty, kteří se budou snažit hodovat na zbytcích a urvat také něco pro sebe. Rodí se nové svazky, aliance, objevují se noví hrdinové i padouši. Víc než o trůn jde ale v novém uspořádání o přežití, což není snadný úkol ani pro šlechtice, natož pro obyčejný lid. Epické vyprávění s desítkami jednajících postav se díky seriálu HBO stalo nejúspěšnější fantasy ságou od dob Pána prstenů. (Zdroj)
Čtvrtý díl epochální ságy Píseň ledu a ohně je za mnou! Pročítám se jí postupně, kvůli stopáži výhradně doma, proto mi to jde tak pomalu 🙂
Bez okolků se pokračuje v krasojízdě! Železný trůn láká víc a víc zájemců, zkouší různé strategie, jak vyšachovat vládnoucí rodinu Lanisterů a vládnout Západozemí. Síly se přeskupují, o přeběhlíky není nouze a mezitím vším za mořem pomalu Daenerys dorůstají její draci.
Hostina pro vrány je velmi kvalitním pokračováním celé ságy, s tím rozdílem, že v případě této knihy se soustředí pouze na polovinu postav, ten zbytek si autor nechal do Tance s draky. Takže komu by chyběla Arya nebo Jon Snow, nemusí smutnit, dočká se v další knize.
Hodnocení: 5/5
MARTIN, George R. R. Hostina pro vrány. Přeložil Michala MARKOVÁ. Praha: Argo, 2018. ISBN 978-80-257-2684-6.
Delphine de Vigan – Vděk
U nás již dobře známá a oblíbená francouzská autorka Delphine de Vigan ve svém zatím posledním díle Vděk navazuje na předchozí knihu Pouta v jakési zamýšlené volné trilogii věnované různým aspektům mezilidských vztahů. Hrdinkou jímavé, ale i humorné knihy je rezidentka domova pro seniory Michele Seldová zvaná Miška. Svérázná stařenka s duší mladého děvčete paradoxně k tomu, že pracovala jako korektorka v novinách, trpí postupující afázií, poruchou řečových schopností. Ztráta slov, která Miška nahrazuje jinými, je sice zdrojem komických efektů, ale zároveň prozrazuje leccos z její dramatické minulosti: její židovští rodiče byli deportováni a v dětství ji vychovávala cizí náhradní rodina. Miška vnímá svůj celoživotní dluh – vyjádřit těm statečným lidem svůj vděk – a cílí k tomu veškerou svou zbývající energii. (Zdroj)
Hype na sítích kolem nějaké knihy nebo autora/ky na mě má často opačný efekt a místo do knihkupectví či knihovny odkládám knihu „na neurčito“. S Delphine de Vigan jsem se nechala ale úspěšně lapit už s předchozími knihami – Pouta, Podle skutečného příběhu a brilantní Děti nade vše. Střídání témat autorce očividně velmi svědčí, ve Vděku se soustředí na stárnutí, zapomínání i lidskou důstojnost. A neposledně samozřejmě vděk.
Residentka domova pro seniory Miška, bývalá korektorka a nonšalantní dáma, trpí afázií – zapomínáním a přehazováním slov. Pro někoho, kdo se celý život živil prací s jazykem, jeho dynamikou a malebností, situace, se kterou se těžko vyrovnává. Miška sice pracuje s mladým empatickým logopedem, kterého svoji energií a pozitivním pohledem na svět, dokáže vždy překvapit a částečně mu nahradit mateřský vzor, její afázii se zpomalit nedaří. Záměny slov působí leckdy velmi zábavně a vtipně, v knize postavené především na dialogu, nikoliv na ději, je nutné o to víc ocenit překladatelskou práci. Vděk a respekt se jako červená nit táhne celou knihou, kdy se Miška ve vzpomínkách vrací zpět a v přítomnosti s pomocí svých nejbližších snaží najít rodinu, kterou ji jako malé dítě během války u sebe schovala.
Útlou knihu možná slupnete za jeden víkend, rezonovat ve vás bude ale velmi dlouho.
Hodnocení: 5/5
VIGAN, Delphine de. Vděk. Přeložil Alexandra PFLIMPFLOVÁ. Praha: Odeon, 2019. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1913-3.
