Duben byl ve znamení velikonočního volna, kdy času na čtení bylo přeci jen víc! A díky mé šťastné ruce při výběru knih byl i kvalitně strávený!
Katharina Hagena – Chuť jablečných jadýrek
Vzpomínky na letní prázdniny u babičky jsou plné magického třpytu, povídání tet jim přidává nádech tajemství. Katharina Hagena vypráví o osudech tří generací žen v jedné rodině. Chuť jablečných jadýrek je pohnutý román o vzpomínání a zapomínání, psaný s nádherným humorem i moudrostí. Po Berthině smrti zdědí Iris její dům. Ocitne se tak znovu po mnoha letech ve starém domě své babičky, kde si kdysi jako malá o letních prázdninách hrávala se svou sestřenicí. Prochází se pokoji a zahradou a ocitá se ve světě, který nepodléhá běhu času, ve světě, kde se červený rybíz přes noc mění v bílý a připravuje se z něj marmeláda slz, kde stromy kvetou dvakrát do roka, vesnice mizí a ženám od prstů srší jiskřičky. Ale dům je zanedbaný a zahrada zarostlá bodláčím. Iris se probírá vzpomínkami na věci dávno zapomenuté: Co opravdu dělal její dědeček, než odešel do války? Do koho byly zamilované Berthiny sestry? Kdo rád jedl jablka i s jadérky? Pak si vzpomene na sestřenici Rosemarii a na noc, kdy se jí stala ta nehoda. Co vlastně dělala Rosemarie na střeše skleníku? Chtěla snad Iris něco říci? (Zdroj)
Občas se z hlubin internetu a Instagramu vynoří skrytý poklad, zapomenutý pod hromadami jiných neustále nově vycházejících knih, který dokáže opět zaujmout a prodrat se na čtenářské výsluní.
Srdce knihy tvoří tři generace žen spojené v celek jedním domem s jabloňovým sadem v severním Německu. Iris, která po své babičce Berthě zdědí dům, Berthina sestra Anna, Irisina matka, její tety, oblíbená sestřence Rosemarie i kamarádka z dětství Mira. Starý dům, léto, smutek a osamělost i návštěvy míst, které si pamatuje z letních prázdnin trávených u babičky, v Iris probouzí dávné vzpomínky. Na příběhy prožité i vyprávené ženami z její rodiny. Pomalu, střípek po střípku, si ze vzpomínek a jejich interpretací skládáme dohromady obraz žen jedné rodiny od druhé světové války. Nečekejte žádné „velké dějiny“, ale melodramatické drobné příběhy několika žen.
Intimní a křehké vyprávění by se mohlo na první pohled zdát jako klasický RPŽ (román pro ženy), ale velmi sugestivně předaná letní atmosféra, rezonance s přírodou a lyričnost posouvá knihu do jiných sfér.
Nicméně bez toho happy endu bych se opravdu obešla…
Hodnocení: 4/5
HAGENA, Katharina. Chuť jablečných jadýrek. Brno: Host, 2010. Román (Host). ISBN 978-80-7294-398-2.
Delphine de Vigan – Děti nade vše
V thrillerově laděném románu Delphine de Vigan Děti nade vše nahlédneme do dvou odlišných světů. V prvním kralují hvězdy internetu a mezi nimi hrdinka příběhu Mélanie, kterou vidina slávy a zisku pomalu vzdaluje od jejích nejbližších a reality vůbec. Ve druhém žije její protiklad Clara, dříč kriminalistického týmu, která je znepokojená zneužíváním dětí v digitálním prostoru. Sledujeme poutavý příběh, v němž hrají roli moderní fenomény doby, sociální sítě, virtuální realita, otisky každého z nás, a s jeho postavami s neklidem zjišťujeme, že se za ně platí vysoká cena. Autorka překvapivě zavede čtenáře i do nedaleké budoucnosti po roce 2030. Jaká asi bude? (Zdroj)
Francouzská autorka Delphine de Vigan je ve své vlasti velmi uznávanou a čtenou spisovatelkou, nejinak je tomu i v našich končinách. Akcentuje aktuální a zajímavá témata (stalking, mezilidské vztahy, citová vyprázděnost), v poslední své vydané knize zkoumá dopad využívání vlastních dětí jako prostředku k vydělávání na sociálních sítích, jejich ztráty soukromí a vlivu na budoucí život.
Detektivně laděný příběh sledujeme z pohledu dvou žen – Mélanie, která zcela bezostyšně moneytizuje život svých dvou dětí, vytváří obsah na sociální sítě, natáčí s nimi videa na YT kanál a budu „značku“ založenou na jejich obličejích a reklamách. Touha po slávě a penězích, obliba reality show Mélanie přivedla do situace, kdy absolutně nerespektuje soukromí svých dětí, zneužívá je jako „otroky objektivu“ a zanechává ve virtuálním prostoru nesmazatelnou digitální stopu. Vše ve víře, že pro děti (i sebe) dělá jen to nejlepší.
Proti tomu kriminalistka Clara, která vyšetřuje únos Mélaniiny dcery, je žena pevně ukotvená v realitě. Fenomén sociálních sítí nechápe, snaží se žít tady a teď s respektem k soukromí.
Čtivé, napínavé a velmi aktuální čtení, ve kterém samotná detektivní linka není vůbec důležitá, klade před čtenáře velký otazník – je možné sdílet fotky či videa dětí, za které zodpovídáme, bez jejich souhlasu? Co to s nimi do budoucna udělá? Kde je hranice mezi mezi neškodnou zábavou a zneužíváním? Co vše jsou ochotni velcí influenceři vymyslet pro zvýšení svého dosahu? Je reklama na těchto profilech vůbec důvěryhodná?
A je vůbec etické sdílet cokoliv ze života těch nejmenších, kteří nám bezmezně důvěřují?
Jako rodič dvou dětí, které se i na mých sociálních sítích nebo tady na webu občas vyskytují, jsem byla postavena před dilema, jak moc postovat jejich fotky a sdílet soukromí jejich i moje.
Hodnocení: 5/5
VIGAN, Delphine de. Děti nade vše. Přeložil Alexandra PFLIMPFLOVÁ. Praha: Odeon, 2021. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-2057-3.
Jiří Hájíček – Plachetnice na vinětách
Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knih kupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče — dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky — a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“… (Zdroj)
Nebudu si lhát od kapsy, páně Hájíčka já teda fakt můžu, jeho jihočeské příběhy jsou pro mě jako pohlazení, Děšťovou hůl jsem dala na jeden zátah a doteď ji považuji za jednu z nejlepší současné české prozaické knihy. Jenže Dešťová hůl a Plachetnice na vinětách jsou od sebe na míle vzdálené!
Ve své poslední knize stejně jako hlavní hrdinka pendluje mezi Prahou a jihem Čech autor skáče mezi tématy rozvedené úspěšné akademičky středního věku, historií její rodiny za války i za tvrdého komunismu i údělu sendvičové rodiny, kdy žena – matka zastává primární pečující roli o své děti i rodiče. Mnoho vlků zajícova smrt… Stejné je to i u téhle knihy, mnoho témat, některá jen načrtnutá a opět opuštěná, jiná zcela zbytečná a děj neposouvající (románek s mladým knihkupcem), jiná velmi zajímavá, ale nedopovězená, dělá z knihy nekonzistentní pel mel. Čtivá, ale tentokrát vršící klišé na klišé (wtf. co ten seskok padákem?) kniha, která za sebou velkou stopu neudělá. Obzvlášť u těch čtenářů, kteří si zvykli u Jiřího Hájíčka na jiný standard.
Doufám, že v další knize autor opustí Prahu i Krumlov a opět se vrátí na jihočeskou vesnici, velká města i metropole mu nesvědčí.
Hodnocení: 3/5
HÁJÍČEK, Jiří. Plachetnice na vinětách. Brno: Host, 2020. ISBN 978-80-275-0209-7.
Ljudmila Ulická – Případ Kukockij
Nadaný a ambiciózní lékař Pavel Alexejevič Kukockij se snaží prosadit znovuzavedení práva na potrat, o něž sovětské ženy přišly Stalinovým nařízením z roku 1936. Tento boj za vnitřní svobodu člověka a možnost vlastní volby však překazí jeho slibně zahájenou kariéru. A otřese se také jeho idylický rodinný život, když do něj vpadne sirotek po sousedce, jež zemřela právě při nelegálním potratu. Kukockého případ je typický pro Sovětský svaz 40. a 50. let, kdy se soukromí ocitlo ve vleku nelidské epochy. (Zdroj)
Ljudmilu Ulickou jsem vybrala nejen pro to, že je velká kritička ruského režimu, ale i pro to, že je na letošní rok ohlášená jako hostka Světa knihy!
Memento jedné rodiny v Sovětském svazu 40. a 50. let se točí velmi volně nejen kolem tématu volného přístupu k potratům, ale především předkládá složitý a komplexní obraz ruské společnosti. V jedné rodině vedle sebe musí fungovat několik velmi rozdílných postav, zastupující ruské kasty – silně nábožensky založená služebná, věděc – lékař, dospívající volnomyšlenkářská dcera i manželka, která se pomalu odchází z reality do vlastního světa.
Autorka skrz jednolivé postavy vypráví velké dějiny, snaží se čtenáři přiblížit složitou mentalitu národa, který je tvrdě manipulován přes státní propagandu a jakékoliv náznaky svobody jsou tvrdě trestány.
Přes všechnu snahu se mi kniha četla velmi těžce, první částí knihy jsem se prokousávala opravdu větu po větě. Pomalé plynutí děje, prolínání politiky a osobního života i dlouhé úvahy nad mezilidskými a rodinnými vazbami nebylo v Případě Kukockij nic, co by mě nenechalo v noci spát. Obrnit se trpělivostí se ale vyplatilo, Ljudmila Ulickaja bez okolků vrství téma na téma, nic čtenáři nenaservíruje na stříbrném podnose a nedá se lacino. O to intenzivnější je pak zážitek po zavření knihy!
Hodnocení: 4/5
ULICKAJA, Ljudmila Jevgen‘jevna. Případ Kukockij. Přeložil Alena MACHONINOVÁ. V Praze: Paseka, 2018. ISBN 978-80-7432-978-4.