Čtu v prosinci

V posledním měsíci roku 2021 jsem se pustila do velkého a trochu vysněného restu – přečíst si legendární Píseň ledu a ohně. Poslední roky po fantasy ani nesáhla, ze Hry o trůny mám velký respekt, seriálová adaptace mě úplně minula, pokusím se tuhle výzvu překonat!

Tereza Horváthová – Sydney (My dva z B.)

Tonda žije s rodiči a mladším bratrem, křehkým Jendou, ve vybydlené bytovce za městečkem B. Do školy musí chodit pěšky, protože většinou nemají na autobus, elektřinu už jim vypnuli dávno a občas nemají doma co jíst. Tonda se ale naučil přežívat, jak se dá. A má velký plán… Jenomže ten mu nejspíš zhatí něco, proti čemu se nejde jen tak vzepřít. Tenhle příběh vypráví o tom, co znamená ztratit domov, ať je jakýkoli, o bratrství, rodičích, kteří to nezvládají, o svobodě, kterou ti dává příroda a malé město, o přežívání v bezvýchodných situacích, útěku i o magických chvílích, ve kterých se zdá, že svět drží pohromadě. (Zdroj)

Baobab je pro mě už roky synonymem pro kvalitní malé nakladatelství, které umí vydávat knihy dalece přesahující škatulku „pro děti“. V příběhu dvou chlapců žijící v sociálně vyloučené rodině ve vybydlené bytovce na periferii malého města najdou to svoje starší dětští čtenáři i dospělí.

Tonda a Jenda jsou dva kluci – bráchové, kterých bychom našli v některých lokalitách Čech zástupy. Elektřina odpojená, peníze na školní pomůcky nejsou, jídlo dost často také ne, máma psychicky nemocná, otčím se občas snaží, ale stále je to málo. Kniha je velmi živou sondou do fungování malé rodiny, kde rodiče jsou ve vleku závislostí a neschopnosti postarat se o své děti, kde starší bratr místo bezstarostného dětství přebírá primární ošetřující roli.

Ono totiž narodit se do nefukční rodiny není stigma, které by se děti měly táhnout s sebou životem, ony si to nevybraly. Přitom pro jejich budoucí život je to alfou i omegou. Zdánlivě smutný příběh s sebou ale nese také velkou naději v nezlomnou dětskou odvahu čelit tomu, co leckdy nemůžeme ovlivnit.

Hodnocení: 5/5

HORVÁTHOVÁ, Tereza. Sydney: (my dva z B.). Ilustroval Juraj HORVÁTH. [Praha]: Baobab, 2020. ISBN 978-80-7515-121-6.

Hana D. Lehečková – Poupátka

Divadlo umí okouzlit. Své o tom ví i jedenáctiletá Františka, která raději než domů, kde je dusno nebo ticho k nesnesení, chodí po škole do dramatického kroužku. Divadelní partě je zcela oddaná a díky ní objevuje, co znamená věnovat se umění a být součástí velké smečky. Proč jim ale vedoucí Mirek zakazuje kamarádit se s dětmi, které do kroužku nechodí? Proč tvrdí, že správná herečka musí svému režisérovi za všech okolností důvěřovat, a nutí své svěřenkyně se na zkoušce svlékat? Zdá se, že ospalé městečko, kde Františka žije, má téměř dvacet let závažné tajemství – tajemství, o kterém všichni tak nějak vědí, ale promluvit nechce nikdo. (Zdroj)

Téma sexualizovaného a sexuálního násilí se konečně dostává do popředí společenského zájmu. Konečně se začíná věřit obětem místo trapně omýlané presumpce neviny, konečně se akcentuje tohle citlivé téma místo neustálého zametání pod koberec s tím, že oběti si za to vlastně můžou sami/y.

Do veřejné diskuze silně přispěla i částečně autobiografická kniha Hany D. Lehečkové Poupátka, která si po zásluze prošla po vydání silným boomem. U této knihy je ale důlěžitý především kontext a následně publikované rozhovory s autorkou, které vysvětlují okolnosti knihy.

Jedenáctiletá Františka miluje dramaťák! Sní o velké kariéře okouzlující herečky, pozlátku popularity i chvále jejich vedoucího Mirka. Ten je ale prototypem klasického predátora, členky dramaťáku postupně a nenápadně izoluje od života venku, manipuluje, zneužívá svého postavení moci a pomocí jemného a cíleného nátlaku je pomalu dostává do svého područí. Navenek kamarád, ukázkový vedoucí a zodpověnost sama! Není divu, že minulé oběti z řad členek dramaťáku roky mlčí s pocitem, že by jim nikdo nevěřil. Z pohledu dospívající Františky, která hledá svoje místo ve světě, snaží si určit, kudy se bude v budoucnu ubírat, sledujeme, jak se křehké a naivní osůbka formuje v dospělého člověka. Sféra vlivu Mirka se postupně rozšiřuje, od jeho působení v kroužku, po diktování, jak se mají jeho svěřenci chovat, oblékat, s kým se bavit, kde a jak zhubnout…

Autenický vyjadřovací styl, oddělení konverzace mezi dětmi od ostatního textu i jistá orientace v dětské psychice autorce pomohl cílit na široké publikum, nikoliv jen na ty, kteří se o téma sexuálních predátorů přirozeně zajímají.

A všem, kteří mají pocit, že je kniha fabulace, protože rodiče i komunita, kteří přeci tak nějak „ví, co je to za člověka a svoje dítě by mu nesvěřili“, přeji, aby si vytáhli hlavu ze zadku! Stačí se podívat na případ Martina Zavorala, trenéra kickboxu.

Děkuji jedné z čtenářek za odkaz na skutečný příběh Poupátek – ZDE. Nechci být černá kronika, ale upozorňovat na to, že zneužívání dětí/dospívajících se ve veřejném prostoru stále zhusta děje, příčem obětem se často nevěří, je nutné!

Hodnocení: 5/5

LEHEČKOVÁ, Hana D. Poupátka. Ilustroval Ondřej DOLEJŠÍ. V Praze: Vyšehrad, 2021. Tvář (Vyšehrad). ISBN 978-80-7601-458-9.

Dörte Hansen – Polední hodina

Nad písečným hřbetem visí těžké mraky a sedmačtyřicetiletý Ingwer Feddersen se vrací do své rodné vesnice. Musí tu ještě srovnat účty. Babička Ella pomalu přichází o rozum a dědeček Sönke se odmítá vzdát rodinného hostince, který už má stejně jako celá vesnice nejlepší léta za sebou. Jediné, co se z minulosti dochovalo, je místní zvyk úzkostlivě dodržovat klid o polední hodině, která však zároveň symbolizuje hodinu poslední. Kdy vlastně začal venkov upadat? Následkem pozemkových úprav šedesátých let, po nichž zmizely nejprve remízky a pak se ztratili i ptáci? Když se velké statky rozrostly, zatímco ty malé zanikly? Když Ingwer odešel studovat do Kielu a opustil prarodiče i jejich hostinec? (Zdroj)

Mysleli jste, že německý venkov bude usměvavá idylka plná muškátů za okny a rovně střižených trávníků? Chyba lávky! I imaginární fríská vesnice je plná starých křivd, rodinných kostlivců ve skříni, nevyřešených majetkových poměrů i obyvatel se silným vztahem k místě i půdě. I tady populace stárne, trvá na starých pořádcích a velikost pozemků je pro ně alfa a omega.

Ve středu dění stojí místní hospoda, kterou roky vlastní a provozuje Ella s Alzheimerem a její manžel Sönke, který se snaží zuby nehty udržet přes všechny fyzické i psychické neduhy hospodu otevřenou. Mezi staroušky na vesnici a městem pendluje dospělý Ingwer, který s nostalgií vzpomíná nejen na svoje venkovské dětství, ale melancholické vyprávění o dobách dávno minulých.

Skvěle zobrazené proměny venkova v průběhu desítek let nejsou lineárním vyprávěním, ale jazykově i časově pestrým propletencem dějových linek malých lidiček, kteří spolu sdílejí veřejná tajemství, o kterých se raději mlčí. Díky citlivému překladu Viktorie Hanišové se trpělivému čtenáři dostane poetického a laskavého čtiva, které se sice ubírá v porovnání s předchozí autorčinou knihou Starý kraj ve velmi pomalém až meditativním tempu, ale jeho mnohovrstevnatost si o trpělivost přímo žádá.

Hodnocení: 4/5

HANSEN, Dörte. Polední hodina. Přeložil Viktorie HANIŠOVÁ. Brno: Host, 2019. ISBN 978-80-7491-283-2.

George R. R. Martin – Hra o trůny (Píseň ledu a ohně #1)

Zima se blíží. Dnes již klasická slova, která nejlépe vystihují epickou ságu George R. R. Martina Píseň ledu a ohně. Království Západozemí zažívají dlouhé léto, po němž musí následovat krutá zima. Ale ještě před ní a předtím, než se vrátí Jiní, se rozehrává hra o trůny, kterých je daleko méně než uchazečů. Snad jediný, kdo o Železný trůn nestojí, je lord Eddard Stark, strážce severu. Proto se právě on musí stát hybatelem událostí, které všechno změní. (Zdroj)

Tak jo, největší fantasy literární renonc je přede mnou! Ze seriálu Hra o trůny jsem nikdy neviděla ani díl, moje ponětí o světě George R. R. Martina se pohybovalo ve velmi mlhavých až nicotných obzorech a sága o několika tisících stranách budila respekt. Má vůbec cenu věnovat tolik drahocenného času jednomu vleklému příběhu? Teď už vím, že má!

Nebudem si lhát do kapsy, není to žádná dějová smršť. Ono by také nebylo záhodno vystřílet si všechen prach hned na prvních 100 stranách 🙂 Jenže tahle sága má všechno na správném místě – rozvětvené dějové linky osázené pestrými postavami různého věku i charakteru, bojovná malá děvčátka, zrádní královi rádci, špehové, chrabří rytíři, prostitutky i prospěcháři. Autorovo Západozemí není žádná elfská krása s hvězdičkami, okouzlující krajinou a romantickými západy slunce, ale spíš středověká špína, smrad, bláto a zima. Draky a magii nečekejte, toho nadpřirozena a tajemna je tu zatím poskrovnu. G. R. R. Martin ji jako berličku nepotřebuje, vystačí si vrstevnatými charaktery, dynamicky napsaným dialogy a svižným střídaním vypravěčů.

Po přečtení prvního dílu se připojuji k fanklubu! Druhý díl ke mně!

Hodnocení: 5/5

MARTIN, George R. R. Hra o trůny. Přeložil Michala MARKOVÁ. Praha: Argo, 2017. ISBN 978-80-257-2282-4.

Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.