Listopad nikdy nepatřil k těm čtenářsky nejsilnějším měsícům, často již řeším přípravy na vánoce i konec kalendářního roku, ladí se termíny na předvánoční setkání a na lebedení si v křesílku času příliš nezbývá.

Pojďme se v rychlosti mrknout, co z listopadové nabídky stojí za doporučení!

Kateřina Šardická – Noci běsů

Před dvanácti lety ze zapadlé vesnice v pohraničí, kde platí vlastní pravidla a lidé stále věří ve staré bohy, zmizely beze stopy čtyři děti. Teď se vrátili jako dospělí lidé. Mezi nimi i Astrid Mahlerová. Ona ani ostatní si nepamatují, kde celou dobu byli a co se jim stalo. Netuší, kde zůstal čtvrtý zmizelý – Astridin bratr Max. Během podivných zimních večerů na přelomu roku, kdy se podle pověr stírá hranice mezi světem reálným a magickým, se musí Astrid vypořádat nejen se strachem, ale i s rodinnými tajemstvími. Tuší, že za nocí, kdy pátrá po bratrovi, kráčí vesnicí stvoření, která do našeho světa nepatří? Jsou její děsivé sny jen obyčejné noční můry, nebo mají ke skutečnosti blíž, než by si kdo pomyslel? (Zdroj)

Noci běsů mladé české autorky Kateřiny Šardické najdete v oddělení young adult nebo fantasy. Prvotina Zmizení Sáry Lindertové ji vynesla na výsluní v rámci žánrů, na sítích byla autorka často doporučována dospívajícím čtenářům jako někdo, kdo umí namixovat temnou až hororovou atmosféru s lehkým nánosem fantasy.

Autorka se s tím nemaže a hned čtenáře bez okolků vrhne doprostřed děje. V jednu tajemnou noc, kdy se podle pověr stírají hranice mezi realitou a magickým světem, se do malé vesnice vrátí 3 ze 4 dětí, které se před 12 lety beze stopy ztratily. Kde děti celou tu dobu byly? Jak je vlastně možné, že se zrovna oni 4 ztratily se školky, kdy měly být pod dohledem učitelky? A kde zůstal nejmladší Max?

Přeživší Astrid naváže na ztracené přátelství s Dorkou a i s její pomocí se chce vrátit na „druhou stranu“ pro svého mladšího bratra Maxe. Než se jí to povede, musí odhalit nejedno rodinné temné tajemství, postavit se vražedným nočním můrám, ale zjistit především hodně o sobě.

Hutná atmosféra malé vesnice kdesi v lesích, kde se vše točí podle smyšlené pohanské víry a její život pevně drží v rukou Starší občas zavání hororem, který si nechcete číst před spaním. Nicméně potenciál bohužel zůstal nevyužit, logika často připomíná cedník, uspěchaný konec utne atmosféru v nejlepším a laxnost dospělých ke ztraceným dětem na důvěryhodnosti nepřidá. Občas vrzající dialogy jsou sice zpestřeny smyšlenými nářečnými slovy, ale na to, aby působily v textu zajímavě a neotřele, jich je velmi poskrovnu.

Chtít postavit mysteriózní příběh na slovanské mytologii je skvělý nápad, jen by to chtělo víc všeho – rituálů, historie, tajemna, legend, pověr…

Hodnocení: 3/5

ŠARDICKÁ, Kateřina. Noci běsů. V Praze: Fragment, 2020. ISBN 978-80-253-4819-2.

Hillary Jordan – Bahnitá pole

Románový debut Hillary Jordanové je zasazen do osobitého prostředí mississippské delty, plné bavlníkových plantáží a všudypřítomné rasové segregace. Příběh nás přivádí do roku 1946 na odlehlou farmu bělošské rodiny McAllanových, jíž vládne pevnou rukou otec Henry. Tou dobou se z války zpátky ke své rodině vrací Henryho mladší bratr Jamie, volnomyšlenkář a umělec, jehož krutá válečná zkušenost pilota bombardéru připravila o veškeré iluze a sny. Spolu s ním přichází domů Ronsel Jackson, nejstarší syn černých sběračů bavlny na farmě McAllanových, jenž se z konfliktu vrací jako řády ověnčený válečný hrdina. Z obou mladíků se i přes společenské rozdíly stávají dobří přátelé, čímž se nevědomky postaví čelem k nenávisti a hluboce zakořeněným předsudkům mnohdy až fanaticky rasistického okolí. Nejenže se oba musejí vypořádat se svými niternými zážitky a s tradičním smýšlením svých rodin, ale hlavně na americkém Jihu přežít. (Zdroj)

Taky nemáte stejně jako já rádi filmové obálky? Chápu, že to má zvednout prodej knihy, ale proč je to pokaždé tak hnusné? Bohužel tenhle podivný trend se nevyhnul prvotině Hillary Jordan.

Dnes již literární klasika Mudbound je předvídatelným příběhem z mississippské delty, kde vedle sebe na bavlníkové farmě žijí dvě rodiny – McAllanovi, tradiční bílá rodina včele s despotickým a silně rasistickým dědečkem a Jacksonovi, jejich afroameričtí sběrači. Karty jsou jasně dané, jedni dřou, aby svým dětem mohli dopřát alespoň lepší vyhlídky na budoucnost, a druzí drží otěže pevně v rukou. Po válce se na farmu vrací i dva synové – nejmladší McAllan, který hledá svoje rozhřešení válečných traumat na dně lahve a nejstarší Jackson, který si v Evropě velmi lehce zvyknul na rovnoprávnost a návrat na farmu, kde nemůže jet ani v kabině náklaďáku natož vstoupit do obchodu hlavním vchodem, je pro něj velmi tvrdý. Frčky na uniformě i válečné zásluhy tu nic neznamenají.

Americký Jih po druhé světové válce ovlivňoval (a stále ovlivňuje) rasismus, předsudky i fanatismus. O rovných právech si tu můžou nechat leda zdát. A to nejen v postavení podle barvy pleti, ale i genderu. Bahnitá pole jsou nejen příběhem o nenávisti, nepochopení a rasismu, ale především těžkým vyprávěním o tom, jak pomalu lze měnit zakořeněné pořádky a lidské smýšlení. Obzvlášť když si uvědomíme, že děj se odehrává jen cca 70 let zpátky a mnozí pamětníci by mohli ještě teď vyprávět o segragaci a ponižování afroameričanů.

Hodnocení: 4/5

JORDAN, Hillary. Bahnitá pole. Přeložil Marie VÁLKOVÁ. Praha: Vyšehrad, 2018. ISBN 978-80-7429-893-6.

Fredrik Backman – A každé ráno je cesta domů delší a delší

Malý Noah s dědou chodí sedávat na lavičku a povídají si. Pod lavičkou rostou hyacinty, stejné, jaké děda kdysi pěstoval pro babičku. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách spojených se životem a vesmírem, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni ve stáří přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou a děsí se dne, kdy si ji už nebude moci vybavit. Cítí, že jeho svět se mění. Proto by rád zůstal s Noahem na lavičce, kde je stále ještě obklopuje pronikavá vůně hyacintů. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit tomu vůbec nejtěžšímu: umění se rozloučit. (Zdroj)

A máme tady dalšího Fredrika Backmana. Je až neuvěřitelné, že i na 80 stránkách, které slupnete na posezení, má co nabídnout 🙂

A každé ráno je cesta domů delší a delší je jednoduché a retrospektivní vyprávění mezi dědečkem a vnukem o milované osobě, kterému dřív odešla mysl než tělo. Dojemný příběh o stárnutí a strachu ze zapomnění doprovází surrealistické scény, které by si zasloužily více vysvětlení, ale jak je u Backmana zvykem, každý si je musí přebrat sám po svém. Smutná útlá knížka nezapomíná zároveň na naději, že když má člověk někoho po boku, i to stárnutí a odcházení může být úlevné.

Hodnocení: 4/5

BACKMAN, Fredrik. A každé ráno je cesta domů delší a delší. Přeložil Helena MATOCHOVÁ. Brno: Host, 2018. ISBN 978-80-7577-435-4.

Michal Vrba – Kolem Jakuba

Pozoruhodná povídková sbírka je svérázným autorským příspěvkem k věčnému literárnímu tématu malého člověka ve víru velkých dějin, příběhy konkrétních jednotlivců na pozadí dějinných zlomů a společenských přeměn, které zásadně zasáhnou do jejich života. Spojujícím prvkem je bod v krajině, rybník Jakub, který se každého z nich dotkne. Jednou je to válka se Švédy a v ní uvízlé děti, podruhé sedlák v malé osadě ohrožený přítomností Rudé armády, jindy dostihne politického prominenta revoluční spravedlnost. Podoba a úmysly hybatelů dějin však nejsou důležité tváří v tvář bezprostřednímu ohrožení holé existence člověka. (Zdroj)

Česká současná literatura má stále pocit, že je nutné vyrovnávat se se svojí minulostí, obnažovat nepříjemná témata a staré křivdy. A jen houšť, pokud to někdo umí jako Michal Vrba!

Jakub v názvu není jméno hlavního hrdiny, ale název středočeského rybníka, který je styčným bodem pro 5 povídek. Ty jsou méně než více propojené, rozkročené mezi začátkem 17. století a nedávnou minulostí. Velké dějiny procházejí kolem běžných obyvatel, neptají se na jejich názor, ale zanechávají po sobě spoušť a zničené životy.

Už od první povídky, která jako jediná je situována do dávnější historie, je jasné, že žádné sluníčkové čtení to nebude. Krajem se prohnala třicetiletá válka, ze zpuštošeného mlýna do lesa utekla pouze trojice sourozenců a ukryti v lese neví, co s nimi bude dál. Zbytek povídek už najdeme ve 20. století, řeší se obvyklá „oblíbená“ témata jako ruská vojska, návrat z komunistického lágru nebo sousedské klepy a šmírování, jestli zelenina ve vedlejší zahradě není náhodou větší.

Michal Vrba své povídky zabydlel pestrou směsicí postav, od malých dětí, přes propuštěného mukla, který i přes zákaz vrátit se do své vesnice v noci na motorce potají jede za svými rodiči, mladou rodinu bydlíci v krasické řadovce ve vesnici nedaleko rybníka po maďarského soudruha sledující dav během maďarského povstání v 60. letech.

Škoda jen, že se po prvotní tísnivé a hutné povídce Ti tři nepovedlo autorovi udržet kvalitu a napětí, i když v poslední povídce se obloukem vrací zase na začátek a propojuje motiv tří dětí, kterým se ze dne na den změní celý život.

PS: Jakubský mlýn stále stojí, v roce 2007 byl prohlášen za kulturní památku.

Hodnocení: 4/5

VRBA, Michal. Kolem Jakuba. Praha: Argo, 2019. ISBN 978-80-257-2933-5.

Mikael Niemi – Vařit medvěda

V létě roku 1852 se z vesnice uprostřed hlubokých lesů v severním Švédsku začaly ztrácet mladé dívky. Jedna je nalezena mrtvá, jiná těžce poraněná. Místní rychtář má podezření, že v okolí se potuluje krvežíznivý medvěd, a vypíše na jeho ulovení odměnu. Ale mrtvou dívku našel pastor Laestadius (skutečná historická postava) a ten má jiný názor: podle něho násilí páchá mnohem krutější bestie, která chodí po dvou nohou. (Zdroj)

Tak tady jsem si popravdě trochu naběhla. Po dlouhé době jsem dostala chuť na něco napínavějšího a historická detektivka vypadala jako výborný nápad!

Zápletka podle anotace zněla lákavě – severní Švédsko, polovina 19. století, vrah, který pronásleduje místní mladé ženy a maskuje se za medvěda. Proti sobě na jedné straně stojí neschopný vyšetřovatel, který chce mít případ co nejdřív z krku a vrátit se ke svému nadměrnému holdování alkoholu a vskutku renesanční probošt, vyznávající vědu a střízlivé myšlení. A to doslova. Jupinky, to chceš!

V postavě probošta Laestadiuse, skutečné historické postavy, autor nemohl sáhnout vedle! Na svou dobu opravdu otevřeně smýšlející a racionální muž, ostře bojující proti alkohlismu a negramotnosti a oplývající ostrovtipem, je takovým švédských Sherlokem. Spolu se sámským chlapcem Jussim, kterého se ujme, se na vlastní pěst pouští po stopě domnělého násilníka, aniž by se nechali svést na scestí falešnými stopami. Nevzdělaný, místními nenáviděný Jussi se stává proboštovou pravou rukou a zároveň nechtěnou obětí ignorantství místních obyvatel.

Ono to zní vlastně děsně idylicky – utalčovaná sámská menšina, akcent na vzdělávání jako prostředek k lepšímu životu, varování před přílišnou konzumací alkoholu a důraz na neprůstřelné vědecké poznatky. Ale roztahanost na 400 stánek autorovi neumožní vybudovat konstantní napjatou atmosféru, detaily a témata se hromadí jeden před druhé a prvotní myšlenka historického detektivního románu se vytrácí.

Hodnocení: 3/5

NIEMI, Mikael. Vařit medvěda. Přeložil Zbyněk ČERNÍK. Praha: Argo, 2019. ISBN 978-80-257-2842-0.

Tomasz Jedrowski – Plavec ve tmě

Polsko, 1980. Z Ludwika bude brzy vysokoškolák. Na zemědělské brigádě, z níž zprvu vůbec není nadšen, potkává Janusze a společně tráví volný čas koupáním v jezerech a čtením zakázaných knih. A pak prožijí něco, co nečekali: zamilují se do sebe. Léto skončí a oba se vracejí do Varšavy a do drsné reality života. Letní pohádka je pryč, jeden i druhý se musí rozhodnout, jak budou dál žít – přesněji řečeno, jak přežijí… Vynikající debut o mládí, lásce a ztrátě – a o oběti, kterou přinášíme, aby měl náš život smysl. (Zdroj)

Polská literatura je u mě dlouhodobě na žebříčku sledovanosti a nejen v Odeonu se na český trh dostávají velmi zajímavé kousky. Z Plavce ve tmě musí mít polští konzervativci osypky od hlavy až k patě – otevřeně homosexuální kniha kritizující osmdesátky v Polsku, komunistický režim, represe vůči menšinám, která je pro Polsko tak typická i v současnosti.

Nejdříve je nutno zdůraznit, že Tomasz Jedrowski se narodil v západním Německu, jeho rodiče z Polska emigrovali a svoji prvotinu Plavec ve tmě napsal v angličtině. Sám na veřejnosti svoji homosexuální orientaci neskrývá, v Plavci ve tmě tak neprezentuje své dospívání, ale odžitou zkušenost svých rodičů a jejich přátel.

Hlavní hrdina Ludwik si svoji sexuální orientaci přiznal už v dětství, nicméně polsko 80. a 90. let nebylo LGBTQ+ lidem přiliš nakloněné a Ludwik si tak velmi záhy uvědomil, že ho ve vztazích čeká předeším skrývání a strach. Před nástupem na postgraduál se na povinné letní zemědělské brigádě setkává s Januszem, který ho okouzlí hned na prvním setkání. Teprve na společném výletě, kam se po brigádě vydají, mohou dát průchod svým citům. Společně strávené letní dny bez všetečných očí a vyzvídání jsou pro ně prvním velkým projevem svobody, nejen v jejich jednání, ale i v myšlení. Opojení končí po jejich návratu do Varšavy, kde se v jeho šedi snaží svůj vztah udržet za zavřenými dveřmi.

Jejich názory na polský režim se záhy začínají rozcházet, oba ví, že jejich láska je slepou uličkou a představy o svobodě se značně liší.

Tomazs Jedrowski svým postavám opravdu doslova vdechl život, jejich vnitřní svět není vůbec černobílý, ale živelný a plastický. Neustálé balancování na hraně svobody a utrpení se jim stává denním chlebem, skrývané emoce, morální dilemata a neustávající touha po změně a žití podle svých představ Plavce ve tmě rozhodně řadí mezi to nejlepší, co v Odeonu v roce 2020 vyšlo.

Přečtěte si Plavce ve tmě! Už jen pro to uvědomění, že láska je jen jedna, i když nejste heteronormativní a svoboda není samozřejmost a je třeba ji chránit.

Hodnocení: 5/5

JĘDROWSKI, Tomasz. Plavec ve tmě. Přeložil Ladislav NAGY. Praha: Odeon, 2020. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1980-5.

Hotovo! Listopad úspěšně završen! Rychle dopsat prosinec, tam to nastěstí bude velmi rychlé 🙂