Čtu v říjnu

Ano, já vím, že stále těžce nestíhám… Moje morálka a pravidelnost se propadla hluboko do minulosti. A s tím šlo ruku v ruce i čtení, které teď jede hlavně na sílu. Říjnový seznam je ještě na moje poměry relativně obsáhlý, listopadový už bude nejspíš dost hubený.

Sally Rooney – Rozhovory z přáteli

Román nabízí příběh jednadvacetileté dublinské studentky a básnířky Frances, její kamarádky Bobbi a o něco staršího manželského páru, herce Nicka a fotografky Melissy; spolu s vypravěčkou Frances sledujeme složitou dynamiku jejich vztahů, intelektuálních debat i milostných románků. Titulní „rozhovory s přáteli“ jsou přitom nesmírně otevřené; Frances, Bobbi, Nick a Melissa spolu mluví o sexu a přátelství, o umění a literatuře, politice a genderu a samozřejmě i o těch druhých s až nemilosrdnou upřímností. Knihu tak lze číst jako romantickou komedii, plnou nevěry, sexu, odcizení i sblížení, a zároveň jako silný feministický příběh o životě a myšlení současných mladých žen. Každopádně čtenáře čeká fascinující, velmi precizně promyšlený a výtečně napsaný román o vztazích, intimitě, komunikaci s okolím a osobním zrání. (Zdroj)

Letošní podzim je jméno Sally Rooney skloňované především s vydáním její druhé knihy Normální lidi (nakladatelství Argo), podle kterého byl natočen stejnojmenný seriál. Ten by podle zákulisních kuloárů měl přistát i na HBO.

Inu, Rozhovory s přáteli nebudou pro každého, starší ročníky se nejspíš neubrání kroucení hlavy nad mrháním času i příležitostmi obou hlavních hrdinek. Ti mladší se v nich najdou, neustálé pitvání a analyzování vlastních pocitů, proběhnuvších rozhovorů, kradmých pohledů a situací s nutností všemu dát nějaký řád a škatulku, je pro neukotvenou generaci velmi typické. Podivný milostný trojúhelník/čtyřúhelník od začátku nemá žádného vítěze a vzejít z něj mohou pouze tři/čtyři zklamané a smutné osoby.

Křehká a zároveň velmi cynická a uštěpačná Frances v roli hlavní vypravěčky příběhu hravě obstojí, utáhne celý příběh. Cesta od dospívání k dospělosti lemovaná levicovými světonázory a zkoumáním vlastní sexuální orientace nebývá jednoduchá, v podání Sally Rooney je uvěřitelná, i když občas balancuje na hraně deprese.

Hodnocení: 4/5

ROONEY, Sally. Rozhovory s přáteli. Přeložil Radka ŠMAHELOVÁ. Praha: Argo, 2019. ISBN 978-80-257-2812-3.

Rhys Bowen – Toskánské dítě

Píše se rok 1944, když britský pilot Hugo Langley seskočí na poslední chvíli padákem z hořícího letadla do půvabné krajiny Němci okupovaného italského Toskánska. Má těžce zraněnou nohu a nalézá útočiště v rozbombardovaném klášteře nad jednou z vesnic. Zároveň se mu dostává pomoci od místní mladé ženy Sofie, která za ním tajně dochází a pomůže mu zranění vyléčit. Do jejich nečekaného sblížení ale zasáhne zrada a Sofie nevysvětlitelně zmizí… Skoro o třicet let později přijíždí Hugova dcera Joanna po náhlé smrti otce na anglický venkov zařídit pohřeb a nalézá mezi jeho věcmi i dopis adresovaný po válce Sofii, který se však vrátil nedoručen. Rozhodne se proto vydat po stopách otcovy dávné lásky, o níž neměla dosud tušení, do maličké toskánské vesnice v horách. Nejenže odhalí dávné tajemství, ale cesta jí pomůže lépe porozumět také vlastnímu životu. (Zdroj)

Ach ty lákavé anotace! Historické romantické drama s dvěma dějovými liniemi a záhadou z minulosti, kterou je nutné odhalit. A navíc jméno autorky Rhys Bowen, která je známá svými válečnými romantickými romány z britských panských domů.

Britský pilot šlechtického původu je sestřelen nad italským územím, skrývá se ve vypleněném klášteře, kde ho najde mladá a okouzlující Italka. Za zvuků fanfárek, zemětřesení a náletů se pochopitelně do sebe zamilují a slíbí si věčnou lásku až za hrob. Jenže válka se neptá a nakonec je vše samozřejmě jinak. Potud to bylo sice lehce přitažené za vlasy, ale příjemně pitomoučké.

V druhé dějové lince se ke slovu dostává letcova dcera Joanna, která se s otcovým milostným dopisem po jeho smrti vydává do Itálie pátrat po jeho dávné lásce. V tom je ten kámen úrazu, v živě popsané toskánské vesnici autorka vyfabulovala neuvěřitelné drama s tolika “náhodami”, tajemstvími, dalšími zemětřeseními (Toskánsko je očividně velmi vulkanická oblast!), že by se za to nestyděla ani Rosamunde Pilcher. Po uspěchaném a nemístně nedomyšleném finále nesmí chybět romantická scéna se zapadajícím sluncem nad vinicemi se sklenkou místního vína a s pohledným Italem po boku!

Hodnocení: 2/5

BOWEN, Rhys. Toskánské dítě. Přeložil Eva HAUSEROVÁ. Praha: Motto, 2019. Román (Motto). ISBN 978-80-267-1644-0.

Paolo Giordano – Dobývání nebe

Po válečném románu Tělo a intimní novele o sžívání a umírání Čerň a stříbro se Paolo Giordano (*1982) v košatém románu Dobývání nebe vrací ke generační výpovědi, s níž na sebe upoutal pozornost už v oceňované prvotině Osamělost prvočísel. Protagonisty jeho nového příběhu je čtveřice mladých lidí, tři chlapci a jedna dívka, jejichž osudy sledujeme od puberty přibližně do Kristových let, kdy všichni sklízejí plody svých mladických postojů a rozhodnutí. Bern, Nicola, Tommaso a Teresa patří ke generaci autora románu, ke generaci, která se potácí mezi radikálním a militantním antikonzumerismem a konzumním nihilismem, často však bez schopnosti čelit důsledkům svých voleb. (Zdroj)

Pokud se řekne italská literatura, naskočí mi okamžitě dvě jména – Elena Ferrante (jak jinak) a Paolo Giordano. S obdivem konstatuji, že autor s ročníkem narození 1982, píše tak mnohovrstevnatou, pestrou a komplikovanou prózu, na jakou se v našich vodách nenarazí lehce.

Poté, co si mě absolutně získal Osamělostí prvočísel, v Dobývání nebe svoji pozici více než utvrdil. Pozvolný start, kdy se rozehrávají party ústřední čtveřice, ve které má láska a nenávist k sobě velmi blízko, střídají úvahy o víře v Boha, sebe i sílu přátelství. Žádná z postav není jasně polarizovaná, šedá zóna má tolik v Dobývání nebe mnoho odstínů. Jako červená linka se příběhem táhne stále aktuální téma ekologie, udržitelného zemědělství i zodpovědnosti každého jednoho za stav naší planety. Stále častěji skloňovaný “enviromentální žal” generace Z je až hmatatelně přítomný. S tím jde ruku v ruce odpor k autoritám, jakýmkoliv nařízením, konzumu i pubertální revolty všech z ústřední čtveřice.

Tím, že hlavní postavy (Teresa, Bern, Nikola a Tommaso) sledujeme od jejich prvního setkání v dětství až do dospělosti, můžeme si plnými doušky užít všechny podoby jejich vztahů, které postupně gradují a válcují všechny zničující silou. Paolo Giordano nechá svoje postavy ono pomyslné nebe dobýt, jen ta cesta k vysněnému cíli je často bolestivá a krutá. Citlivá výpověď neukotvené generace, která bojuje všemi prostředky k dosažení svého jediného a správného cíle, je proti Osamělosti prvočísel hutnější, propracovanější a zažere se vám pod kůži.

Hodnocení: 5/5

GIORDANO, Paolo. Dobývání nebe. Přeložil Alice FLEMROVÁ. Praha: Odeon, 2020. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1964-5.

Bram Stoker – Drákula

Nejslavnější hororový příběh popisuje formou dopisů, deníkových záznamů a novinových výstřižků děsivé věci, které se odehrávají v blízkosti tajemného hraběte. Jak odhalí právník Jonathan Harker, s hrabětem není vše v pořádku. (Zdroj)

Předposlední knihu vezmu jen letem světem, notoricky známý příběh o upířím hraběti Drákulovi není třeba zdlouhavě rozebírat. Sama od sebe bych se nejspíš do téhle knihy ani nepustila, ačkoliv po klasické literatuře občas sáhnu sama a mám za sebou dlouhé období přesvědčení, že právě klasická literatura je ta jediná správná. Na IG se kolem jednoho z vedoucích prodejny Kosmas utvořila silná skupina sdružující se pod #klasikomilové, kde je každé dva měsíce čte jedna klasická kniha. První volba padla právě na Drákulu.

Hororový příběh o nejznámějším upírovy už v poměru k dnešním hororovým knihám nikomu husí kůži nezpůsobí, nicméně hon na něj, pozorování jeho obětí a odvaha všech postav je stále působivá. Pomalu plynoucí děj graduje do napínavé honičky na úrovni duchovní i fyzické, dlouhé a niterné dialogy vyžadují celou pozornost a elegance i duch doby sálá z každé stránky.

Hodnocení: 5/5

Margaret Atwood – Svědectví

Když se za Fredovou na konci Příběhu služebnice zabouchly dveře dodávky, neměli čtenáři ani ponětí, zda ji čeká svoboda, vězení, nebo smrt. Ale kdo si počkal, ten se po pětatřiceti letech napětí dočkal Svědectví. Margaret Atwoodová pokračuje v příběhu Gileádu více než patnáct let poté, co June zmizela neznámo kde, a rozvíjí ho ve zdrcujících výpovědích tří ženských hrdinek, které mají s tímto režimem co do činění, byť každá v jiné roli. Ne náhodou získala věhlasná autorka za své čím dál aktuálnější dílo – v němž se sžíravá, bezelstná a neohrožená kritika totality splétají v účinný nástroj – prestižní Bookerovu cenu. (Zdroj)

Po velkém úspěchu s mrazivou dystopií Příběh služebnice se Margaret Atwood opět vrací za brány Gileádu. Tentokrát opustí svoji předchozí hrdinku Fredovu, poskočí o 15 let a dá prostor rovnou třem ženským postavám najednou.

Rozložení děje mezi tři postavy – obávanou tetu Lydii, mladinkou Ágnes, která se v totalitním Gileádu narodila a Daisy, která se na pokraji dospělosti vydává s důležitým úkolem přímo do srdce Gileádu. Tři naprosto rozdílné ženy, tři odlišné formy vyprávění a tři brilantně vystavěné příběhy, které by obstály i samostatně.

V části tedy Lydie se v deníkové formě vracíme k úplnému vzniku Gileádu, nastolování krutého totalitního režimu, kde tvrdou rukou vládne patriarchát. Můžeme sledovat proměnu Lydie ze sebevědomé a silné moderní ženy v jednu z nejkrutějších a nejobávanějších postav Gileádu. Její postupná metamorfóza je tak uvěřitelná, až z toho mrazí a věřím, že leckterý čtenář by se v její roli nechal svést na scestí.

Díky Ágnes si prožijeme teror, které v totalitě zažívají mladé dospívající dívky, které jsou svázané pouty nucené negramotnosti a příkazy, které popírají jakoukoliv svobodnou vůli nebo individualitu. I když víme, že Gileád je čistá fikce, je tu tolik styčných bodů se současností, které působí jako zvednutý varovný ukazováček,

Třetí výpověď nám prostřednictvím Nikoly/Daisy ukazuje, jak je Gileád vnímán za hranicemi ve svobodném světě. Demonstrace proti totalitě, diplomatické tanečky na ostří nože i tajné cestičky získávání utajených informací z Gileádu ukáží mladé Nikole, že každá mince má dvě stany.

Všechny dějové linie se v závěru spojí do jednoho propletence, kdy každý pomocí intrik tahá za svoje provázky a ve finále jde všem o jedinou věc – přežít. I když si prvotní šok z režimu v Gileádu prožijete v Příběhu služebnice, mrazení v týle a kradmé obavy z toho, že podobné převraty by byly možné i v současnosti, vám autorka dopřeje vrchovatou měrou.

Hodnocení: 5/5

ATWOOD, Margaret. Svědectví. Přeložil Kateřina KLABANOVÁ. Praha: Argo, 2020. Fantastika (Argo). ISBN 978-80-257-3156-7.

Všechny knihy seženete např. na férovém eshopu Martinus.

Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *