Díky koronavirové pandemii se dnes opět skloňuje to, co by mělo být samozřejmostí – přítomnost osoby blízké u porodu ženy. A je úplně jedno, zda ta osoba blízká bude otec, dula nebo vlastní porodní asistentka. Oba názorové tábory mají pádné argumenty, oba se hájí a současně bojí důsledků rozhodnutí. A co na to matky? Kam povede diskuze „o nás bez nás“? Pomůže to rodinám, rodičkám novorozencům? Neutrpí tím mateřské kompetence žen? Být těhotná za času pandemie nenahrává nikomu, protože strašák v podobě poporodní deprese vykukuje za každým rohem.

Mateřské selhání jako stigma prvorodiček

Popravdě můžu s klidem říct, že jsem ráda, že mám kolotoč těhotenství – kojení – miminek – batolat už za sebou. Tlak společnosti a okolí vzrůstá stejnou měrou, jako objem těhotného břicha. Všechny ty dobře míněné rady co jíst a pít, jak se chovat, cvičit, kam chodit a nechodit vygradují posledním měsícem s pupíkem a porodem. To, co matku – prvorodičku čeká, na to se dá velmi těžko připravit a realita se často velmi liší od vysněného sladce spícího miminka. Kojení – přebalování – houpání a utišování malého uplakaného uzlíčku okořeněný nevyžádanými radami a otázkami „kojíš? No to musíš!“, „Kojíš? To je zbytečné, nehneš se ani na krok.“, „Nechovej ho/jí“, „Nech ho/jí vybrečet, ať si nezvyká“ nebo „Neber si ho/jí do postele, pak se ho/jí nezbavíš“ vede jednoznačně k psychickému selhání v podobě nálepky „Jsem špatná matka“.

Co s tím? Na novou rodinnou konstelaci s miminkem je těžké se připravit. Každá rodina je jiná, každé miminko vyžaduje individuální přístup a univerzální rada neexistuje. Internetové i papírové zdroje se předhánějí se zaručeně fungujícími návody na spokojené miminko, nicméně klíč k harmonii je jen jeden (pokud pomineme patologické stavy) a tím je matka a její intuice (či osoba vykonávající mateřskou roli). Občas je ale fajn přečíst si, že někdo to má stejně, že někomu miminko doma taky brečí nebo nepřibírá podle tabulek a není třeba se z toho hroutit. Vzájemné sdílení a podpora je přesně to, co v době uzavírání se do nukleárních rodin, je potřeba. Pro tyto situace se přírodovědkyně a matka malého chlapečka Lucie Janauer rozhodla sepsat svoje zkušenosti s bojem s poporodní depresí opřené o věděcké poznatky v knize Teorie mateřství.

Jaká je Teorie mateřství?

Úlohou knihy není představit metodu, jak vychovávat dítě, ale podpořit matky v jejich přirozené pečovatelské péči. Bez odsuzování, bagatelizování, povyšování se nebo udílení nevyžádaných rad. Kniha nemá v ženách – matkách vzbudit výčitky svědomí, ale naopak jim ukázat, že nikdy není pozdě na změnu a že každá dělá přesně to, co je v jejich silách.

O čem tedy kniha je? Podle slov autorky:

Jak je možné, že jako jediný živočišný druh na planetě neumíme vychovávat svá „mláďata“? Teorie mateřství se zabývá touto zdánlivě jednoduchou otázkou. Vychází z odborných znalostí z biologie, neurologie a antropologie. Vysvětluje, propojuje souvislosti a otevírá oči. A dostává se až k tomu nejzásadnějšímu tématu: co se stane, pokud miminko nechám plakat, přestože to je proti jeho přirozenosti?

Lucie Janauer si dala nelehký cíl – podpořit ženy v jejich roli aniž by se dopustila přehmatů, které v podobných knihách často vídáme – vyvolávají mimoděk nechtěné výčitky svědomí a manipulují s rodiči. Není lehké předat vlastní zkušenosti a nabyté znalosti citlivě a přesto s porozuměním. Zda se to Lucii povedlo, se budete muset přesvědčit sami 🙂

Pointa jako cesta k vydání knihy

Autorka si k vydání knihy zvolila malé nakladatelství Pointa, které pracuje na bázi crowfundingu – ze zaregistrovaných pracovníků sestaví vlastní team na míru – včetně redaktora, korektorky a betačtenářů. Na vydání knihy přispívají sami čtenáři, kteří si mohou klasicky vybrat z několika odměn podle výše svého příspěvku. Pointa je první české nakladatelství, které funguje pouze a výhradně na tomto principu. Pokud byste autorku a její knihu chtěli podpořit, můžete zde:

Teorie mateřství na Pointě

Za sebe bych knize ráda popřála nejen ať vyjde v papírové podobě, ale ať si najde cestu do srdcí žen, které to právě potřebují a ukáží jim cestu, po které je možné jít.