Tahle to může vypadat, že jsem celý leden nedělala nic jiného, než jen listovala knížkami a četla. To prosím vás opravdu ne, ony mi totiž dvě knihy vypadly z prosincového přehledu a já na ně úplně zapomněla 🙂 Budu se snažit být rychlá a stručná, ať to se dá přečíst na jeden zátah.

Dörte Hansen – Starý kraj

Pětiletá Vera uprchne se svou matkou v roce 1945 z východního Pruska na sever Německa do regionu Altes Land. Útočiště najdou na starém statku s rákosovou střechou. Vera se ve velkém, chladném selském stavení celý život cítí cize, ale přesto z něj nedokáže odejít. O šedesát let později se jí přede dveřmi nečekaně objeví neteř Anna. Utekla i se svým malým synem z předměstí Hamburku, kde ambiciózní ekorodiče nosí svoje děti ulicemi jako vítězné trofeje — a kde se Annin muž zamiloval do jiné. Vera a Anna se téměř neznají, přesto toho mají společného víc, než tuší.   (Zdroj)

Myslím, že knih s tématem vykořenění, hledání svého místa na světě a v nových pořádcích a nesení si generačních traumat jsem už četla dost a dost. I přesto tohle téma stále vyhledávám a autorka se mi se svým Starým krajem trefila do noty.

Syrový a strohý styl vyprávění se točí kolem jednoho nenáviděného a zároveň milovaného domu v severní části Německa, který od dětství obývá Vera. Ta sem přišla při odsunu z bývalého Pruska a nikdy tak docela nezapadla. Svobodomyslná podivínka sice žije téměř celý život na jednom místě, nikdy tu ale není doma. Její neteř Anna je vlivem okolností jako svobodná matka se do starého nemocného domu nastěhovat a společně se svým synem se adaptovat na syrový vesnický život. V ostrý kontrast je tu postaven život tradičních německých sedláků a přistěhovalců z velkoměst, který sem jdou za vizí „eko-bio života v klidu venkova“.

Ne nadarmo je Dörte Hansen přirovnávána k Aleně Mornštajnové, na rozdíl od ní je ale víc přímočará, strohá a úsporná.

Hodnocení: 4/5

HANSEN, Dörte. Starý kraj. Přeložil Viktorie HANIŠOVÁ. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-588-8.

Han Kang – Bílá kniha

Bílá kniha je intimní meditací o barvě. Náladu uvozuje výčet bílých věcí: sůl, sníh, led, měsíc, rýže, vlny, magnólie… Zároveň jde o autobiograficky laděné rozjímání nad smrtí vypravěččiny sestry, která zemřela dvě hodiny po narození. Han Kang napsala Bílou knihu během rezidenčního pobytu ve Varšavě. Vypravěčka prochází neznámým městem, všímá si pozůstatků války, míst zničených při náletu v roce 1944 a poté zrekonstruovaných. Starý pilíř, který zůstal zachován, byl začleněn do nové stavby. Vnímá existenci své sestry jako tenhle pilíř, relikt patřící k vlastní minulosti. Tím, že o její smrti bude psát, jí může dát nový život. Bílá kniha přináší nečekaně hluboký niterný zážitek, zprostředkovaný citlivě budovanými texty o truchlení, znovuzrození a vytrvalosti lidského ducha. Ohromující pátrání po křehkosti, kráse i nezvyklosti života. (Zdroj)

Novou knihu korejské spisovatelky Han Kang doprovázela velká očekávání. Vegetariánka upozornila svoje čtenáře na silně patriarchální společnost v Jižní Korei, v Kde kvete tráva zase velmi naturalně servíruje masakr v Kwangdžu. Proti tomu je Bílá kniha něco naprosto odlišného a nejedná se o klasickou prózu.

Ústředním tématem je bílá barva, symbol smutku a truchlení v autorčině zemi. Od ní se odvíjí jednotlivé úvahy o bílých věcech, které jsou spojené s přemítáním o smrti nenarozené mladší sestry Han Kang. Intimní zpověď je čistou poezií v próze, knihou, kterou můžete číst pořád dokola a pokaždé si v ní najdete něco jiného. Bílá kniha je určena pro úzké spektrum publika, ale kdo si k ní najde cestu, bude odměněn nevšední úvahou o životě a smrti.

Hodnocení: 4/5

HAN, Kang. Bílá kniha. Přeložil Petra BEN-ARI. Praha: Odeon, 2019. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1926-3.

J. K. Rowling – Harry Potter a Kámen mudrců

Až do svých jedenáctých narozenin si o sobě Harry myslel, že je jen obyčejný chlapec. Pak ale dostal soví poštou dopis, kterým byl zván ke studiu na prestižní soukromé Škole čar a kouzel v Bradavicích, a jeho život se rázem proměnil. Leccos se dozvídá o minulosti svých zemřelých rodičů, získá pár dobrých kamarádů, naučí se mistrovsky hrát famfrpál a kvůli Kameni mudrců podstoupí smrtelný souboj se zloduchem Voldemortem… (Zdroj)

Naše starší objevila kouzlo Harryho Pottera. Letos v druhé třídě začala s audioverzí a pomalu se propracovala k novým překrásným ilustrovaným vydáním. Tak v lednu jako první knihu vzala do ruky Kámen mudrců s tím, že si každý měsíc dám jeden díl. Už je to hodně let, co jsem celou sérii četla 😀 Myslím, že nemá smysl se nějak víc rozepisovat, věřím, že tuhle kouzelnickou sérii v knižní či filmové podobě zná každý.

Hodnocení: 5/5

ROWLING, J. K. Harry Potter a Kámen mudrců. 4. vyd., (1. vyd. v této úpravě). Ilustroval Vladimír MEDEK. Praha: Albatros, 2002. ISBN 80-00-01104-2.

Elena Ferrante – Temná dcera

Leda, profesorka anglické literatury na florentské univerzitě, pochází stejně jako všechny hrdinky románů Eleny Ferrante z Neapole. Kdysi odtamtud utekla, aby se vdala a porodila dvě dcery. Nyní odpočívá na pláži v jižní Itálii, rozvedená, její dospělé děti odjely za otcem a ona se ke svému překvapení cítí konečně spokojeně a svobodně. Setkání s mladou matkou Ninou a její malou dcerou v ní však probudí zasunuté vzpomínky na dětství, na matku, se kterou měla, tak jako většina hrdinek Eleny Ferrante, komplikovaný vztah, a na dcery, které milovala tolik, až se začala bát, že se v nich rozplyne a ztratí sama sebe. (Zdroj)

Má milovaná Elena Ferrante! Po epické tetralogii Geniální přítelkyně přišlo velké zklamání v podobě Tíživé lásky. I přesto jsem na autorku či autora, který pod tímto pseudonymem publikuje, nezanevřela. Temná dcera svým vypravěčským stylem plným úvah a metafor víc připomíná Tíživou lásku než víc příběhovou Geniální přítelkyni. Autorka opět každou svoji myšlenku zkoumá ze všech stran, obrací jí na ruby, rozvíjí mnoha směry a nebojí se jít až na dřeň mateřských přiznání. Kdo z žen – matek neměl občas pocit, že se ve vlastních dětech ztrácí, přichází o svou vlastní identitu a vlastní já? Drsných a upřímných myšlenek, které by leckterá méně upřímná sluníčková žena nazvala až kacířských, je kniha prošpikována.

Hodnocení: 4/5

FERRANTE, Elena. Temná dcera. Přeložil Alice FLEMROVÁ. Praha: Prostor, 2019. Astra (Prostor). ISBN 978-80-7260-429-6.

Martha Batalha – Neviditelný život Eurídice Gusmãové

Eurídice by se v životě ráda prosadila, ale všechny jejich snahy jsou už předem odsouzeny k neúspěchu. Její tradičně smýšlející manžel není na nezávislou ženu zvědavý. Hlavně ať jsou pantofle podélně srovnané u paty postele a rádio není nahlas ani potichu! Když se však u dveří objeví její zmizelá sestra Guida, životy všech se obrátí naruby. (Zdroj)

Příběh Eurídice pro mě bylo lehké vystoupení z komfortní zóny, jihoamerickou literaturu ke své škodě vlastně vůbec nečtu.

Knihu můžeme číst dvěma způsoby. Buď si užijeme vtipný, upřímný a lehký příběh mladé manželky Eurídicie v době, kdy jde hlavně o to dobře se vdát, věrně posluhovat manželovi i dětem a tiše se modlit za to, aby neodešel od rodiny. Takže hlavně do jedné ruky prachovku, do druhé vařečku a papuče pěkně do řady!

Druhý pohled už je trochu vážnější. Všudepřítomná snaha mladých žen o emancipaci, feminismus pronikající do tradičních pořádků a malé bitvy o svobodu, které doma ženy s muži svádí. Touhy, sny i talent žen je třeba pošlapat hned v zárodku.

Hodnocení: 4/5

BATALHA, Martha Mamede. Neviditelný život Eurídice Gusmãové. I. vydání. Přeložil Martin ILLEK. Praha: XYZ, 2019. ISBN 978-80-7597-451-8.

Simon Mawer – Pražské jaro

V létě roku 1968, v roce pražského jara a studené války, se dva studenti Oxfordu, James Borthwick a Eleanor Pike, rozhodnout projet stopem Evropu. Tím si zkomplikují právě se rodící přátelství, které by mohlo přerůst v něco většího. Jakmile dorazí do jižního Německa, zrodí se v jejich hlavách nápad navštívit Československo – zemi, ze které se Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ usmívá na svět kolem. Mezitím, Sam Wareham, první tajemník britské ambasády v Praze, sleduje s cynismem diplomata a vášní mladého muže vývoj v zemi. Ve společnosti české studentky Lenky Koneckove si nachází cestu do světa československé mládeže, která je plná nadějí a nových myšlenek. Za železnou oponou se v této chvíli nic nezdá být nemožným. Avšak obří kola politiky se dál točí v pozadí, sovětský vůdce Leonid Brežněv vyvíjí na Dubčeka nátlak a Rudá armáda se shromažďuje na hranicích. (Zdroj)

Čtenářské přiznání – Pražské jaro byla první kniha, kterou jsem od Simona Mawera četla. I když mi byl doporučován především Pád a Skleněný pokoj, téma sovětské okupace je mému srdci přeci jen bližší.

Autor má téma v malíku, atmosféra Prahy několik měsíců před okupací vojsky Varšavské smlouvy, zdánlivé svobody, budování „socialismu s lidskou tváří“, do nejmenšího detailu promyšlený děj budí zdání, jako by byl čtenář přímo v centru dění. Léto roku 1968 z pohledu britského diplomata a dvou oxfordských studentů nabízí tak názor třetí strany, který je pro okupovanou stranu velmi hořký. Velmi přesvědčivě popsaná role našich „zachránců“ i celé období pražského jara plného naděje, která se rozplyne pod pásy tanků do následujícího dvacetiletého období šedi a bezmoci, nutí stavět šedesátá léta do kontrastu se současností.

Hodnocení: 5/5

MAWER, Simon. Pražské jaro. Vydání druhé. Přeložil Lukáš NOVÁK. Praha: Kniha Zlin, 2018. Fleet. ISBN 978-80-7473-814-2.

Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Alena Scheinostová – Johana

Jedenáctiletá Johana si ze všeho nejraději čte. Narodila se v polovině 70. let a žije v Praze ve vinohradském činžáku jen s mámou. Máma se trápí odchodem otce a trápí se i Johana. A po smrti milované babičky je to ještě o něco těžší. Sametová revoluce přinese nečekané naděje a možnosti, a Johaně také první lásku. Kolem se proženou divoká devadesátá léta a s novým tisíciletím se svět několikrát převrátí naruby. A Johana – dítě, dívka, žena – uprostřed velkých změn žije, jak umí – tak jako celá její generace. Stále se jí přitom vrací otázka: kde je její otec? Bude mít dost odvahy na to, aby ho našla? A naplní její představy? (Zdroj)

A to nejhorší na konec 🙂 Ženský triptych českých autorek si podal jednu dívčinu – Johanku – a provede ji přes změny rodinných poměrů i režimů až do dospělosti. První lásky i zklamání, vztah s mámou i občasné pátrání po biologickém otci, drogy, mafie, domácí násilí, hledání „smyslu života“ nacpat do jedné útlé knihy v odpovídající kvalitě nejde. Autorky kloužou po povrchu, naťuknou téma a za pár stran od něj zběsile utíkají dál. S čímž se pojí moje otázka, proč vlastně kniha byla psána třemi ženami, když jejich styl od sebe nelze rozeznat? Proč nebyl víc využit potenciál toho, že každá z autorek je svůj originál se svým typickým rukopisem? A i když na můj vkus byla kniha příliš plytká a čtenářsky přístupná, bod nahoru patří za skvělý závěr, který byl o úroveň jinde než zbytek knihy.

Hodnocení: 3/5

DOSTÁLOVÁ, Zuzana, Pavla HORÁKOVÁ a Alena SCHEINOSTOVÁ. Johana. V Praze: Paseka, 2018. ISBN 978-80-7432-914-2.