Čtu v listopadu

Sbohem, listopade! Vítej, prosinci… Listopadové čtení bylo jako na houpačce. Od toho méně povedeného (Věštba) stoupám nahoru k Mapě kostí, přes Olgu až na vrchol k Gentlemanovi z Moskvy a pak zase dolů k Marokánce.

Amor Towles – Gentleman v Moskvě

„Vytáhněte paty z Metropolu a budete na místě zastřelen,“ zní doživotní rozsudek bolševického tribunálu nad hrabětem Alexandrem Iljičem Rostovem za autorství „nebezpečné“ básně. Tak začíná strhující příběh klenoucí se třicet let od vzniku Sovětského svazu přes Velkou vlasteneckou válku až po nástup Chruščova k moci.

„Nenapravitelný aristokrat“ Rostov, uhlazený vzdělanec s důvtipem na rozdávání, jenž v životě neodpracoval jediný den, je nucen opustit své apartmá moskevského hotelu Metropol a žít v podkrovním kamrlíku pro personál, zatímco venku se odehrávají nejbouřlivější události ruské historie. Avšak hrabě je rozeným optimistou; v souladu s životní filozofií svého kmotra velkovévody – totiž že pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním – nezahořkne a postaví se osudu čelem. Jeho prostřednictvím sledujeme nejen specifický život za zdmi luxusního hotelu, ležícího na dohled od Kremlu, ale také vliv historických zvratů na jeho obyvatele. Výsledkem je úžasné dobrodružství, přinášející nečekaná přátelství, jež nám dává nahlédnout do nejhlubších zákoutí ruské duše. (Zdroj)

Poté, co jsem s velkým smutkem otočila poslední list Pravidel zdvořilosti, mi bylo jasné, že Amor Towles je spisovatel, od kterého chci číst víc a víc knih. Bohužel v češtině jsou dostupné zatím 2 knihy z jeho tří, Eve in Hollywood (2013) na svoji příležitost ještě čeká.

V Gentlemanovi v Moskvě se autor opět projevuje jako brinaltní romanopisec. Tak, jako se mu v Pravidlech zdvořilosti hravě povedlo navodit “fitzeraldovskou” atmosféru konce 30. let, v Gentlemanovi v Moskvě se ocitneme v moskevském hotelu plným gentlemanů a šlechticů jako ze stránek Dostojevského. Jako kdyby měla každou chvíli do haly vplout Anna Karenina… Což je samozřejmě časový nesmysl, neb se kniha odehrává v úplně jiné době. Ale kdo si oblíbil spisovatele ruského realismu, jistě mě pochopí 🙂

Ačkoliv se téměř celý Gentleman v Moskvě odehrává v prominentním moskevském hotelu, postava šlechtice a aristokrata hraběte Alexandra Iljiče Rostova nás provede 30 lety dějin Ruska. Od éry vzniku Sovětského svazu v roce 1922, přes světové války až k nástupu Chruščova k moci v roce 1953. Dokonalý gentleman hrabě Rostov společně se zaměstnanci hotelu a svými přáteli reflektuje prudké změny, kterými si země a její obyvatelstvo prošlo. A i když je uvězněn mezi čtyřmi stěnami, jako “bývalý člověk”, sečtělý a zcestovalý vede dobrodružný a plnohodnotný život.

Hodnocení: 5/5

TOWLES, Amor. Gentleman v Moskvě. Přeložil Martina ŠÍMOVÁ. V Praze: Vyšehrad, 2018. ISBN 978-80-7429-973-5.

Bernhard Schlink – Olga

Příběh lásky na pozadí dramatických německých dějin od konce 19. století do sedmdesátých let 20. století. Olga je sirotek z chudých poměrů, Herbert syn venkovského statkáře, oba se vymykají venkovskému prostředí, v němž vyrůstají, a právě jejich jinakost je sblíží. Nadaná a cílevědomá Olga se stane učitelkou, Herbert vyráží do světa, aby přispěl k velikosti Německa. Bojuje v koloniálním vojsku v Africe a pro slávu Německa chce probádat Arktidu. Na polární expedici se po něm slehne zem. Olžina láska k Herbertovi však přetrvá až do její smrti, přestože vyznává opačné ideály než Herbert, velké Německo ji děsí. A když zemře, její láska a tajemství se promítají až do současnosti. (Zdroj)

Útlá kniha o silné lásce dvou lidí, která přetrvá navzdory rozdílnému pohledu na svět… Tak by se v jedné větě dal shrnout Olga. Bernhard Schlink, autor oblíbené knihy Předčítač, svoji Olgu opět situoval do Německa, ale tentokrát sleduje nejen její život, ale i osud několika málo dalších, kterým se Olga nesmazatelně vtiskla do života.

Sama Olga je velmi zajímavá a silná žena, která se navzdory nepříznivé době (1. a 2. světová válka) vlastní silou dostala na vysněnou školu i k naplňující práci. Tak, jak ona se usadila a zakotvila, její milovaný Herbert, snící o rozmachu Německa a trpící velikášským syndromem, nachází klid v naivních cestách po světě. Jejich vztah je sice už od začátku odsouzen k nezdaru, ani jeden se toho druhého nehodlá vzdát.

Mistrně poskládaný příběh s několika vypravěči není klasickou lovestory ani válečným dramatem, ale mnohovrstevnatou knihou s tématy jako je rodina, dědictví, které si neseme v sobě, fanatismus, víra v sebe i síla ducha. Popravdě nejemotivnější část knihy pro mě nebyl vztah milenecké dvojice, ale závěr, který je tvořen Olžinými dopisy Herbertovi.

Hodnocení: 4/5

SCHLINK, Bernhard. Olga. Přeložil Jana ZOUBKOVÁ. Praha: Odeon, 2019. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1879-2.

Jane Yolen – Mapa kostí

Píše se rok 1942 a polská dvojčata Chaima a Gittel vyženou z jejich krásného domova do lodžského ghetta. Rodina žije v přecpaném pokoji v příšerných podmínkách, a když i život tam začne být příliš nebezpečný, jejich rodiče se rozhodnou utéct do nedalekého Lagiewnického lesa, kde partyzánští bojovníci shromažďují Židy k útěku za svobodou do Ruska. Ujmou se Chaima a Gittel s tím, že jejich rodiče se k nim přidají později, ale brzy se všechno pokazí. Malá skupinka partyzánů je odhalena a povražděna. Chaima, Gittel a dva jejich přátele nechají naživu a pošlou do koncentračního tábora Sobanek. Chaim je přemýšlivý básník a s Gittel často komunikuje jen tichými pohledy a jejich vlastní vymyšlenou znakovou řečí. Ale když dvojčata dorazí do Sobanku, kde panují odporné podmínky, bují choroby a stojí budova s kouřícím komínem, pouto se stane břemenem… (Zdroj)

Co si budeme povídat, já ty fabulace s historickými fakty a daty moc nemusím a když už se do toho nějaký autor pustí, tak ať je to se vší počestností a respektem. A Jane Yolen se toho nebála a kromě smyšlených míst i osob se nebála ani skoků v čase.

Na příběhu židovských dvojčat můžeme sledovat jejich strastiplnou cestu z polského gheta přes pokus o útěk s partyzánskou skupinou až po její konec s koncentračním táboře. Čtivě a dynamicky napsaný text je bohužel až příliš přitažený za vlasy, aby byl zajímavý i dojemný. Vyfabulovaný závěr knihy včetně smyšlené postavy inspirované “andělem smrti” Mengelem mají čtenáři nejspíš vyrazit dech a dopřát mu happyend, na mě bohužel působily až příliš lacině s jasným záměrem šokovat.

Naopak velmi neobvykle působí vzájemný symbiotický vztah sourozenecké dvojice – nemluvného, zamyšleného básníka a jeho silnější a průbojnější sestry. Oba jsou na sebe velmi intenzivně napojeni a jejich schopnost nonverbální komunikace je často drží psychicky nad vodou.

Na téma druhé světové války bylo publikováno mnoho knih a najdou se mezi nimi i upřímnější než je Mapa kostí.

Hodnocení: 3/5

YOLEN, Jane. Mapa kostí. Přeložil Petra PECHALOVÁ. Brno: MOBA, 2019. ISBN 978-80-243-8633-1.

Christine Mangan – Marokánka

Jeden rok a celý oceán dělí Alici Shipleyovou od jejího bývalého studentského života — a od strašlivé nehody, při níž zahynul muž, za něhož se chtěla provdat. Nyní se píše rok 1956, Alice Shipleyová žije v Tangeru se svým manželem a rozhodně nečeká, že se tu setká s Lucy Masonovou. Od nehody totiž spolu tyto dvě kdysi nerozlučné přítelkyně nepromluvily. Vypadá to, že Lucy chce vše napravit, a proto pomáhá Alici, která si na život v Maroku, na přeplněné tangerské ulice a nesnesitelné horko nedokáže zvyknout. Jenže záhy začnou Alici sužovat staré známé pochybnosti. Zdá se jí, že ji Lucy neustále ovládá a dusí svou přítomností. Pak se zničehonic ztratí Alicin manžel John. Alice má podezření, že s tím má Lucy něco společného, a rozhodne se to dokázat. Je však Lucy skutečně tak nebezpečná, nebo si to Alice jen namlouvá? Postupně se začíná rozplétat jejich společná komplikovaná minulost — nesrovnalosti v tom, co Lucy tvrdí a co si Alice pamatuje, jsou stále patrnější… (Zdroj)

Marokánku jsem dočetla po cestě z práce a vlastně si jí musím ještě nechat rozležet. Hutná a upoceně lepkavá atmosféra Maroka působí jako roznětka v patologickém vztahu dvou mladých žen. Manipulátorky a její oběti. Každá si s sebou vláčí svá temná tajemství, úzkosti a lži, které se jako sněhová koule nabalují na sebe.

Při střídání vyprávěčů – úzkostné, depresivní Alice a vychytralé, falešné Lucy, zakusíte pocity oběti, nejistoty i převahy nad druhým. V Marokánce jsem vůbec nehledala thriller, ale právě ten dusivý pocit paranoie a bezmoci, že mnou někdo pohybuje jako figurkou na šachovnici. Kniha není vystavená na dramatickém spádu nebo nečekaném odhalení, karty jsou jasné dané hned od začátku, ale právě na atmosféře strachu a patologické lásky, husté jako med.

Marokánka má schopnost zanechat i po dočtení v člověku tíživý pocit toho, jak lehce jde přijít o všechno včetně svého vlastního já nebo svojí přítomnosti.

Hodnocení: 3/5

MANGAN, Christine. Marokánka. Přeložil Matouš HÁJEK. Brno: Host, 2019. ISBN 978-80-7577-748-5.

Chloe Benjamin – Věštba

Píše se rok 1969 a po Lower East Side v New Yorku se rozkřikne, že přicestovala věštkyně, která dokáže každému přesně předpovědět den jeho smrti. Takovému pokušení neodolají čtyři děti z rodiny židovských přistěhovalců a potají se za ní vydají, aby zjistily, co je čeká. V průběhu příštího půl století pak osud zavede nejmladšího Simona k baletu v San Franciscu, jeho sestru Kláru, kouzelnici, na podia v Las Vegas, Daniel vystuduje lékařství a pracuje jako vojenský lékař a nejstarší Varja, bioložka, bádá při laboratorních pokusech, jak obelstít smrt. Ačkoli životní cesty sourozenců jsou velmi odlišné, rodinná pouta přetrvávají.
Věštba je strhující román, jenž zkoumá hranice mezi osudem a volbou, realitou a iluzí, tímto světem a světem oním, a dojemný příběh o síle víře a hlubokých rodinných vazbách
. (Zdroj)

Lákavá anotace o rodinné sáze ovlivněné jednou věštbou a překrásná obálka, to je to, co mě na Věštbu nalákalo. Bohužel jsem místo toho dostala 4 různé příběhy, které by možná lépe fungovaly jako jednotlivé povídky než jedno společné vyprávění o sourozencích.

To, co by mělo tvořit páteř románu – věštba staré cikánské ženy, která 4 dětem předpoví datum jejich smrti, tu vlastně téměř žádnou roli nehraje. Žádná z postav neprožívá žádný zásadní vývoj, který by byl ovlivněn skutečností, že jim jakási tajemná žena prozradila to, co by nikdo znát neměl.

Autorka se snažila do knihy nacpat co nejvíc témat, která táhnou čtenáře. Máme tu židovské přistěhovalce a jejich dilemata ohledně víry v Boha, homosexualitu, AIDS, bipolární poruchu, obsedantně kompulzivní poruchu, rasismus, alkoholismus… Trochu moc na 352 stránek. A tak tu máme od každého trošku a dohromady nic.

Stejně tak působí životní příběhy všech sourozenců, kteří jsou do jednoho tak nesympatičtí, že mě vlastně ani nezajímalo, jak skončí. Jo, všichni do jednoho umřou, jak se dalo čekat od první kapitoly.

Nakonec nejzajímavější byla Simonova a Klářina část – homosexuální tanečník a kouzelnice, okořeněné nepříliš povedenými expresivními sexuálními pasážemi, kdy autorka (překladatelka) zná nejspíš jen slovo “pták”. Ale tyto dvě části alespoň tvoří kompaktní a zajímavý celek. Naopak příběh Daniela a Varjy byl už nekonečná agonie, kdy kromě pár “neurozek” autorka vystřílela všechen prach.

Co mi chybělo v knize nejvíc, byl právě vzájemný vztah a provázanost jednotlivých postav. Ale tady má každý svoji část, do které ostatní sourozenci vstupují pouze ve vzpomínkách nebo se přímého děje jen minimálně účastní.

Hodnocení: 3/5

BENJAMIN, Chloe. Věštba. Přeložil Jitka FIALOVÁ. Praha: Argo, 2018. ISBN 978-80-257-2587-0.

Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *