Jestli se nějaká čeleď z živočišné říše u autorů encyklopedií a populárně naučných knih těší oblibě, tak to jsou rozhodně včely! Pohádky, příběhy, leporela, ale i výstavy, výzkumné ústavy, ukázky včelaření, ochutnávky medu… Tolik povyku kolem blanokřídlého hmyzu.

Včely a Stromy

Autor a zároveň ilustrátor Piotr Socha se v našich končinách proslavil právě díky encyklopedii Včely. Velkoformátová kniha proletěla knižním světem jako blesk a zanechala po sobě velmi hmatatelnou stopu v podobě úctihodného množství prodaných výstisků. Ačkoliv tato kniha nemá kapesní formát a na cesty se balí rozhodně špatně, co do obsahu i formy předčí mnohé jiné knihy o včelaření.

Na úspěch Včel už se nepodařilo navázat další knihou Stromy, i když je forma i vzhled totožný. Fascinující svět včelího společenství je očividně pro české děti zajímavější než lesní porosty 🙂

Včely od A do Z

V téhle encyklopedii se děti opravdu dozví to nejdůležitější i nejzajímavější ze života v úle i mimo něj. Ale je nutné začít pěkně od základů – anatomie a fyziologie hmyzu. Na velkoformátových ilustracích jsou opravdu věrně zobrazené všechny části těla včely, královny i trubce. Nesmí chybět i notoricky známá fakta ohledně včelích tanců, rolí jednotlivé včely v úle nebo stavby pláství a tvorby medu. Potud dobrý, ale tohle se dá najít v každé průměrné dětské knize o včelách.

Jenže pak začne trochu „přituhovat“ a máme tu opylování a základy botaniky. Protože včely, pyl a potažmo plody ovoce i zeleniny spolu úzce souvisí. Část o opylování skvěle doplňují strany o ochraně včel a ukázka těch plodin, které bychom bez tohohle druhu hmyzu vůbec neměli. Tady budou děti valit oči, protože takové dobroty jako meloun, jahody, třešně, ostružiny nebo okurku má rád každý. Krásně je tu ukázaná provázanost ekosystémů a to, jak sebemenší narušení řetězce na jednom konci se projeví úplně jinde.

Víte, které rostliny jsou medonosné? Proč se jim takhle říká? Jestli ne, tak v téhle knize se to dozvíte.

Historické okénko

Autorovi se do knihy povedlo nacpat neuvěřitelné množství informací včetně mnoha zajímavostí z historie včelařství. To začíná vlastně už v době, kdy pračlověk chodil vybírat med z dutin stromů a ten společně s masem a sesbíranými plody tvořil základ jeho stravy. A pokračujeme přes starý Egypt a Řecko až k Napoleonovi, který učinil včelu jedním ze symbolů své země.

A už se pomalu blížíme ke konci. Oslím můstkem se dostaneme k podobám včelaření u různých kultur včetně toho „našeho“ v úlech. Tady byly naše děti na koni, jejich děda druhým rokem včelaří a oba byly svědky jeho nezdarů i prvních ochutnávek medu. Jak vypadá úl uvnitř pro ně není žádná novinka včetně všech rámků, česen, pláství nebo značení matek.

Víte, že včelaření ve městech je čím dál populárnější a úly najdete i na střeše Národního divadla?

Co perníčky? Nesmí chybět!

Buďme realisté, lidé sice chovají včely už od středověku, ale ne pro jejich hezký složený oči, ale proto, aby si každý rok v podletí stočili med. A když se řekne med, tak si většina dětí představí pečení perníčků. Proto ani v knize Piotra Sochy nesmí chybět nesmí chybět přehlídka zdobené krásy včetně druhů medu.

A protože každý má ten svůj „zaručeně nejlepší recept“ na perníčky, přidávám ten náš oblíbený, který jsme si adoptovali od Cuketky 🙂

230 g hladké mouky
140 g medu
60 g másla
2 vejce
2 lžičky perníkového koření
2 lžičky kakaa
3/4 lžičky prášku do pečiva

A koho by zajímalo včelaření zase trochu z jiné strany, může zkusit knihu Lumír včelaří z nakladatelství Labyrint.