V říjnu jsem toho sice moc nepočetla, ale zato se mi povedl dobrý IG sociální „pokus“. Nejlepších konverzí prý dosahují fotky v kombinaci kniha – káva – nohy. Proč to nezkusit, že ano, ale po svém. Takže místo chlupatých dek, tlustých ponožek a odhalených lýtek jsem využila schody v Cafe Jedna ve Veletržním paláci, rozpitou či dopitou kávu a svoje milované tenisky. A aktuální čtení, samozřejmě. Parodie na populární fotky se chytly a opravdu v porovnání s jinými příspěvky vykázaly mnohem vyšší dosah. Velký vliv na to měl samozřejmě i výběr čtení – jedna velmi populární autorka, jedna oblíbená detektivní série a nakonec malá popelka v podobě cestopisu z malého nakladatelství.

Robert Galbraith – Volání kukačky

Vzrušující detektivní román J. K. Rowlingové, napsaný pod pseudonymem Robert Galbraith. Když se slavná modelka Lula Landryová zřítí ze svého zasněženého balkonu v londýnské čtvrti Mayfair, dojdou vyšetřovatelé rychle k závěru, že šlo o sebevraždu. Případ se zdá být uzavřen. Lulin bratr má však stále jisté pochybnosti. A najatý soukromý detektiv má za něj odhalit pravdu. Cormoran Strike je válečný veterán, který si z Afghánistánu odnesl těžké zranění, i jizvy na duši. Během řešení případu proniká do světa distingovaných bohatých mužů a krásných svůdných žen, odhaluje skryté souvislosti a sám se ocitá ve smrtelném nebezpečí. Tento napínavý kriminální román působivě líčí atmosféru velkoměstského Londýna – od ospalého poklidu ulic ve čtvrti Mayfair po zapomenuté hospůdky v East Endu a čilý ruch v Soho. Volání kukačky je vysoce ceněný debut Roberta Galbraitha, v němž se poprvé setkáváme s detektivem Cormoranem Strikem a jeho sympatickou pomocnicí Robin, na jejichž další případy se můžeme těšit už nyní. (Zdroj)

Přiznám se, že celá detektivní série s Cormoranem Strikem a jeho sličnou asistentkou Robin mě minula už od úplného začátku. Ani to není kvůli Robertu Galbraithovi alias J. K. Rowling, ale první díl vyšel v době, kdy jsem detektivky nečetla vůbec a považovala jsem za méně kvalitní literaturu (čti brak). Člověk časem mění své názory a když letos vyšel už čtvrtý díl s názvem Smrtící bílá, přišel čas zkusit Volání kukačky.

Nutno říct, že kdo čeká krev, honičky, drama a strhující vyšetřování, ten bude opravdu velmi zklamán. Děj v knize plyne pomalu a rozvážně, ale nikterak nudně. J. K. Rowling jede na detail a každá podrobnost i detail je vypracována s nesmírnou pečlivostí. Jako kdyby psala studii o londýnském životě smetánky módního průmyslu. Bystrý čtenář možná odhalí vraha hned ze začátku, což knize neubírá na půvabu. Autorka se úmyslně nesnaží odvádět pozornost na jiné postavy, ale předkládá fakta stejně, jak je postupně zjišťuje soukromý detektiv. Pak už záleží na úsudku a bystrosti každého. Ten, kdo odhalí vraha i jeho motiv ze začátku knihy, protože ten je velmi jednoduchý a nekomplikovaný, užije si samotné vyšetřování a detektivní práci s velkým finále.

Hlavním a nejdůležitějším důvodem obliby této série v oblibě, je ústřední dvojice soukromého detektiva Cormorana Strika a jeho sekretářky Robin. Ta v první knize dostane sice velmi málo prostoru, ale na těch několika málo stránkách vyvrátí všechny stereotypy o hloupých asistentkách v minisukni. Naopak je díky svým znalostem módy a oděvního průmyslu (pro jiné tak povrchní záležitost) velmi nápomocna. No a Cormoran se do paměti vryje snad každému. Jednonohý válečný hrdina, lehle obtloustlý, se zálibou v alkoholu a se smyslem pro spravedlnost, nenechá nikoho na pochybách, že je schopný svým charakterem utáhnout celou téměř 500 stránkovou knihu.

Hodnocení: 4/5

GALBRAITH, Robert. Volání kukačky. Přeložil Ladislav ŠENKYŘÍK. V Praze: Plus, 2014. ISBN 978-80-259-0233-2.

Jodi Picoult – Velké maličkosti

Co byste poslechli vy – příkaz, nebo svoje svědomí? Ruth je zkušená sestra pracující na novorozeneckém oddělení. Svého syna vychovává sama, neboť je vdovou po válečném hrdinovi. Nyní stojí před soudem, protože ji obvinili ze smrti novorozence – syna bílého amerického fašisty. Ruth je totiž černoška. Je však v tomto případu důležité, jakou má kdo pleť? Nebo je to jenom zástěrka pro předsudky a přesvědčení, které řídí životy nás všech? (Zdroj)

Další „hitovka“ měsíce… Velké maličkosti byly mým prvním setkáním s Jodi Picoult, opěvovanou a oblíbenou autorkou, která každou svoji novou knihou okupuje první příčky žebříčků prodeje. Přistupovala jsem ke knize s lehkou skepsí, jestli to nebude americká limonáda pro ženské publikum se zálibou v romantické literatuře. Ona to vlastně nakonec limonáda byla, ale dobře napsaná a se zajímavým tématem.

Jodi Picoult je známá svými ne úplně jednoduchými tématy – život v sektě, problematika umělého oplodnění a nebo rasismus. Právě na ten nahlíží ve Velkých maličkostech ze všech stran. Z pohledu Ruth, obžalované černošské sestry, její právničky bílé právničky Kennedy a Turka, otce – extrémisty, který obvinil Ruth ze zabití novorozeného syna. Pravda samozřejmě vyjde najevo a všechno dopadne tak, jak se od začátku dá čekat. Ta tu ale není podstatná, nejdůležitější je právě střídání vyprávění všech stran, kdy člověk musí milovat i nenávidět každou z postav.

U kapitol s Turkem se velmi záhy dostavil intenzivní pocit, jako bych četla trochu jinou verzi Kultu hákového kříže. Člověk ho sice Turka už z podstaty nesnáší, ale vlastně ho v koutku duše chápe. Ruth sice na první pohled vypadá na první pohled jako ztělesnění dobra, ale pod povrchem to tiše vše bublá a vře množstvím drobných a nenápadných ústrků, kterým musela po celý život čelit. Poslední z trojice představuje právnička Kennedy, pro kterou je žaloba Ruth prvním velkým případem. Ačkoliv Kennedy o sobě tvrdí, že jí nezáleží na barvě pleti, velmi záhy jí Ruth přesvědčí o tom, že nic jako „nebýt rasista“ neexistuje.

Ačkoliv na téma rasismu bych dokázala doporučit jiné knihy (Jako zabít ptáčka od Harper Lee nebo Černobílý svět od Kathryn Stockett), Velké maličkosti představují dobře napsaný a čtivý román, který se bude líbit především ženskému publiku.

Hodnocení: 4/5

PICOULT, Jodi. Velké maličkosti. Přeložil Alexandra FRAISOVÁ. Praha: Ikar, 2017. ISBN 978-80-249-3451-8.

Stephen Orth – Couchsurfing v Íránu: Moje cesta do země za zavřenými dveřmi

Oficiálně je couchsurfing v Íránu zakázaný. Přesto procestuje Stephan Orth touto formou celou zemi. Přespává na desítkách perských koberců, zažije bláznivá i rozpustilá dobrodružství – a při tom pozná zemi, která vůbec neodpovídá obrazu zločinného státu.

Tajná bikini party v poutním městě Mašhadu, nocleh v blízkosti jaderné elektrárny v Búšehru, výslech po fotografování pašeráků: v Íránu zažije Stephan Orth dobrodružství, která by žádná turistická kancelář nikdy do katalogu nenapsala. Jako couchsurfer vymění hotel za soukromé byty a pozná tak skutečné soukromí místních obyvatel. Za zavřenými dveřmi se odkládají nejen povinné závoje, ale také strach ze strážců mravnosti. (Zdroj)

Cestopis je literární forma, kterou v posledních letech vlastně vůbec nečtu. Byly roky, kdy jsem na prázdninách u prarodičů z nudy hltala cestopisy z knihovničky svého táty jeden za druhým. Kilimanžáro, , Himaláje, údolí Nilu, pralesy Jižní Ameriky… Po mnohaletém útlumu se jako raketa objevil „princ Ládík“ alias mladý cestovatel Ladislav Zibura a začal nám servírovat svoji verzi low cost cestování. Bohužel jeho styl psaní a humoru mi kroutí palce u nohou, proto tu jeho knihy nenajdete. Místo něj moji touhu po zajímavém a neobvyklém cestopise dokáže ukojit německý novinář Stephan Orth.

Stephan dotáhl nízkonákladové cestování k dokonalosti a praktikujíc tzv. couchsurfing, čili přespávání na gauči (v Íránu spíš na koberci) u místních, procestoval křížem krážem Írán. Co si budeme povídat, tohle není zrovna cíl prázdninových destinací, zdejší režim turismu do karet nehraje. Zahalování, zákaz konzumace alkoholu, zákaz sociálních sítí, omezený internet, nerovnost žen i mužů… Írán není země, kam by se chystal běžný cestovatel. Ale i tak na ní Stephan dokázal najít spoustu pozitiv od překrásné krajiny, památek a především laskavé a srdečné povahy místních obyvatel. Kniha je oslavou života v takové podobě, jak to jen přísný režim dovolí. A co není dovoleno navenek, ukáže se doma, za zataženými závěsy a zavřenými dveřmi. Malé ústupky a ukradené chvilky svobody jsou na denním pořádku a jak je vidno, ani nejpřísnější režim nedokáže spoutat lidskou jedinečnost.

Couchsurfing v Íránu sice nebude působit jako lákadlo k návštěvě téhle země, ale zato bez příkras i moralizování ukáže krásy země i absurdnost jejího režimu. Stephan Orth s inteligentním a laskavým humorem popisuje odlišnost obyvatel stejně jako krásu jejich památek.

Hodnocení: 4/5

ORTH, Stephan. Couchsurfing v Íránu: moje cesta do země za zavřenými dveřmi. Přeložil David KRÁSENSKÝ. Brno: Kazda, 2019. ISBN 978-80-88316-22-0

Tímto bych chtěla velmi poděkovat nakladatelství Kazda za recenzní výtisk a mimořádný zážitek.