Vím, že jsem svoji pravidelnou rubriku o dětských knihách trochu zanedbávala, poslední příspěvek je starý téměř měsíc. Ono je tolik knih, které bych tu ráda měla… Raději nebudu nic slibovat, dneska budu stručná a rychlá, stejně jako Oksana Bula ve své (skoro) poslední knize Jak tukoni zachránili strom.

Příliš málo tukoňů?

Poté, co tajemní lesní tvorečkové z knih ukrajinské výtvarnice „vysvětlili“ zubrovi podstatu hibernace a uložili medvěda ke spánku, bylo dost nasnadě, že tukoně čeká další dobrodružství. V následující knize je autorka už postavila do hlavní role těch, kdo mají ve své hubené paži biologické náležitosti v lese.

Kdo si stýskal, že tukoni potřebují víc prostoru a samostatný příběh, tady je. No, nebudeme si lhát do kapsy, slovy autorka šetřila víc než by bylo zdrávo a o nějakém vyprávění se tentokrát nedá moc mluvit.

Tukoni celého lesa, spojte se

Knihu otevírá malý tukoň Tuláček, který po zásahu blesku přijde o svého kamaráda – stroma. Tuláček usilovně bojuje o jeho život, na záchrannou misi si musí přivolat celou partu – tukoně ptáčků, rostlin, i ty, kteří na jaře budí les. Celá parta spojí svoje síly a pokusí se polámaný strom zachránit.

V jednoduchosti je síla?

Co stránka, to krásná snová ilustrace a jedna věta. Oksana Bula velmi šetřila na černém inkoustu a vystačila si minimem textu. Knihy, které staví na vlastní interpretaci příběhu a fantazii rodiče/dětí, jsou naprosto v pořádku bez ohledu na věkovou kategorii. Ale v případě Jak tukoni zachránili strom očekávejte mnoho otázek ze strany dětí, neb ilustrace a doprovodný text k sobě moc neštymuje. Proč nosí Tuláček všude s sebou oříšek? Proč je v něm jednou les a nakonec samotný strom? Je možné zachránit strom pomocí šály? No, připravte se 🙂

O ilustracích asi netřeba polemizovat, kdo už tukoně zná, bude se cítit jako doma. Jemné, pastelové a snové postavičky – hroudičky, jak říká naše starší s drobnými lesními prvky v podobě větviček, si podmanili (nejen) dětské čtenáře natolik, že mají na Instagramu vlastní GIF 🙂

Já na ně mám bohužel pifku a netajím se tím 🙂 Zatím jsem nedokázala překousnout to omamné kouzlo o vlivu smyšlených postav na přírodní zákonitosti. A i když jsou tukoni roztomilost level milion, preferuji trochu víc reality. Jo, pohádky k dětem patří, stejně jako fantazie, ale u nás doma medvědy k zimnímu spánku nikdo neukládá 🙂 Kdo to má stejně, můžu mu vřele doporučit knihy Petera Wohllebena – kuk tady na knížku Víš, kde jsou děti stromů.

Kam dál?

Komu by nestačila dávka tukoní roztomilosti, může se potěšit autorčinou novinkou Jedlička se narodila (opět nakladatelství Host) případně knihou o stromech Kdo roste v parku (také Host).

BULA, Oksana. Jak tukoni zachránili strom. Přeložil Rita KINDLEROVÁ. Brno: Host, 2019. ISBN 978-80-7577-700-3.

Stále připomínám běžící soutěž o krásné barevné duo z Ponožkovic – odkaz ZDE.