Svatomartinský víkend…

Už je několik dní po svatém Martinovi… Sněhu jsme se letos opět nedočkali a očividně ho budeme ještě nějakou dobu marně vyhlížet. Protože Svatomartinský víkend byl na počasí trochu netradiční, i doma jsme ho pojali poněkud odlišně. Vliv na to měl i můj nástup do práce, tak to chtělo si ještě společně užít volný čas o adventu. 

Nejlepší Svatomartinské rohlíčky ever!

Husa tentokrát z trouby nezavoněla, ale co nesmělo opět na svátečním stole chybět, jsou Svatomartinské rohlíčky. Po několika experimentech s kynutým těstem a různými náplněmi, zůstávám třetím rokem věrná tomuto receptu Martiny Brýdové. Popravdě je to i kvůli jeho jednoduchosti, tento recept hravě zvládnou i menší děti. Odložím si ho tu, protože mimo sv. Martina tuhle dobrotu peču i na Vánoce.
250 g povoleného másla
400 g polohrubé mouky
150 ml zakysané smetany
sůl 

No a to je všechno 😀 S pomocí hnětače těsto zvládne opravdu každý předškolák. Pak už stačí vyválet 8 placek, každou rozčtvrtit, přidat náplň a péct na 180st do zlatova. Po upečení se rohlíčky obalují v moučkovém cukru, tím se trochu skryjí “nedokonalosti”. Chuťově se tyhle rohlíčky se s těmi kynutými nedají vůbec srovnávat. Jsou křehké, vláčné a ani trochu suché. 


 

Nejrychleji u nás zmizí ty tvarohové, ale letos jsem se hecla a dětem připravila ještě makovou a povidlovou náplň. Nakonec jsme pekli dvě várky, jednu jsem nesla na školní akci a na pondělní snídani nezbylo nic…
Tím se oslím můstkem dostávám k opětovné chvále naší základní školy. Je to trochu ohraná písnička, ale do téhle školy bych chtěla jako dítě chodit taky. Pospolitá, komunitní, velmi intenzivně spolupracující s rodinami. Občas je potřeba utužit vztahy mezi rodiči navzájem a dětem dopřát volnou hru mimo školu. Tak jsme v neděli vzali jídlo, džbánky na pivo, buřty, dřevo na podpal, děti se vybavily draky a lampiony a šlo se seznamovat, povídat a plánovat. Draci sice nelétaly, ale děti to statečně doháněly po tmě s lampiony. Zatímco se rodiče hřáli u ohně a trápili hlasivky zpěvem s kytarou, potomstvo včetně všech sourozenců utvořilo obří partu, která s lampiony podnikala nájezdy do přilehlého lesoparku.

Na kostele dávno odbyla hodina, při které většina dětí teprve zalézá pod duchnu, malé partičky dětí s rodiči se setmělými ulicemi společně trousily domů. Tady ani domů nikdo nejde sám… Rozjívené děti usnuly sice až dlouho v noci, ale zato plné zážitků a myšlenek na nově navázaná a opětovně potvrzená přátelství. A rodiče s myšlenkou na to, že lepší školu si pro ně vybrat nemohli…

Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *