Svatomartinský víkend…

Už je několik dní po svatém Martinovi… Sněhu jsme se letos opět nedočkali a očividně ho budeme ještě nějakou dobu marně vyhlížet. Protože Svatomartinský víkend byl na počasí trochu netradiční, i doma jsme ho pojali poněkud odlišně. Vliv na to měl i můj nástup do práce, tak to chtělo si ještě společně užít volný čas o adventu. 

Nejlepší Svatomartinské rohlíčky ever!

Husa tentokrát z trouby nezavoněla, ale co nesmělo opět na svátečním stole chybět, jsou Svatomartinské rohlíčky. Po několika experimentech s kynutým těstem a různými náplněmi, zůstávám třetím rokem věrná tomuto receptu Martiny Brýdové. Popravdě je to i kvůli jeho jednoduchosti, tento recept hravě zvládnou i menší děti. Odložím si ho tu, protože mimo sv. Martina tuhle dobrotu peču i na Vánoce.
250 g povoleného másla
400 g polohrubé mouky
150 ml zakysané smetany
sůl 

No a to je všechno 😀 S pomocí hnětače těsto zvládne opravdu každý předškolák. Pak už stačí vyválet 8 placek, každou rozčtvrtit, přidat náplň a péct na 180st do zlatova. Po upečení se rohlíčky obalují v moučkovém cukru, tím se trochu skryjí “nedokonalosti”. Chuťově se tyhle rohlíčky se s těmi kynutými nedají vůbec srovnávat. Jsou křehké, vláčné a ani trochu suché. 


 

Nejrychleji u nás zmizí ty tvarohové, ale letos jsem se hecla a dětem připravila ještě makovou a povidlovou náplň. Nakonec jsme pekli dvě várky, jednu jsem nesla na školní akci a na pondělní snídani nezbylo nic…
Tím se oslím můstkem dostávám k opětovné chvále naší základní školy. Je to trochu ohraná písnička, ale do téhle školy bych chtěla jako dítě chodit taky. Pospolitá, komunitní, velmi intenzivně spolupracující s rodinami. Občas je potřeba utužit vztahy mezi rodiči navzájem a dětem dopřát volnou hru mimo školu. Tak jsme v neděli vzali jídlo, džbánky na pivo, buřty, dřevo na podpal, děti se vybavily draky a lampiony a šlo se seznamovat, povídat a plánovat. Draci sice nelétaly, ale děti to statečně doháněly po tmě s lampiony. Zatímco se rodiče hřáli u ohně a trápili hlasivky zpěvem s kytarou, potomstvo včetně všech sourozenců utvořilo obří partu, která s lampiony podnikala nájezdy do přilehlého lesoparku.

Na kostele dávno odbyla hodina, při které většina dětí teprve zalézá pod duchnu, malé partičky dětí s rodiči se setmělými ulicemi společně trousily domů. Tady ani domů nikdo nejde sám… Rozjívené děti usnuly sice až dlouho v noci, ale zato plné zážitků a myšlenek na nově navázaná a opětovně potvrzená přátelství. A rodiče s myšlenkou na to, že lepší školu si pro ně vybrat nemohli…

Líbil se vám článek? Můžete ho poslat dál do světa...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *